Co chcete od života?

19.09.2016, délka článku 5 minut

Já vím, to je zase otázka. Navíc si určitě říkáte, že to bych měl říct já vám, když se tak chytře ptám, že? :-) Ale schválně, máte to ve svých rukách? Nebo je to práce, projekty, peníze, děti, škola… už tam budu? A když už tam jsem, tak teď kam?

Modré kolo je svoboda

A přesně tyhle otázky prostupují knížku Zápisky Modrého kola (Notes from a Blue Bike: The Art of Living Intentionally in a Chaotic World), i když zůstávají celou dobu nevyslovené. Autorkou je američanka Tsh Oxenreider, která je v Americe známá jako blogerka píšící o minimalismu, cestování s dětmi a balancování mezi prací a rodinou.

Titul knihy odkazuje na její modré kolo, které si dlouhé roky přála a které dostala od manžela k narozeninám po návratu z Turecka. Kolo symbolizuje svobodu a možnost dělat výlety, tedy nezůstávat sedět doma na zadku, i když jsou zpátky ve Státech.

Cestopis i rady na cestu s dětmi

Knížka se čte dobře, je to vlastně takový cestopis, obsahuje zkušenosti ze života v zahraničí, zejména v Turecku, je trochu o výchově dětí, ale i cestě za osobním naplnění.

Nedá se říci, že by to byla kniha, která vás naučí cestovat s dětmi nebo vás uskromní ve svých nárocích na věci a majetek, jak by se dalo očekávat dle autorského profilu Tsh Oxenreider. Je to spíše vyprávění blízké přítelkyně o věcech, se kterými se čas od času všichni potýkáme, i když třeba jiným způsobem.

Odzbrojující otevřenost a přiznání chyb

Největší vklad knihy je autorčina otevřenost a její přiznání ke svým slabostem tam, kde bychom je nečekali. Sledování televizních seriálů, pojídání sladkostí, všudepřítomný smartphone na hraní her pro děti. Tsh popisuje své chyby a selhání, které však považuje za součást procesu celoživotního učení se. Jak říká, „životní zkušenosti jsou nástroje.“ A my se díky nim můžeme stát lepšími.

Záměrný život

Středobod knihy je v tom, čemu říká Tsh „záměrný život“ (intentional living). Ten by měl být podle ní smyslem našeho snažení.

Nebojte, nejde tu o žádnou těžkou filosofii nebo usilování o abstraktní hodnoty. Jde zkrátka o to, mít život pevně v rukách, vědět, co od života chceme a podle toho jednat.

Život je krátký, jak ostatně připomíná Tsh a neměli bychom mrhat časem na nějaké přešlapování na místě nebo přežívání v práci, která nám nedává smysl.

Děti, práce, škola…

Kniha je rozdělená do kapitol o jídle, práci, vzdělávání (především dětí), cestování a zábavě. Prostor je věnován též probuzení, nebo lépe řečeno jakémusi otevírání očí před vaší vlastní cestou. K tomu autorka nabízí příklady ze svého života, odhaluje svoje sny a způsoby, jakými hledala a nacházela(!), co vlastně od života chce.

Tsh Oxenreider napsala knihu odvahy

Na příběh Tsh a její rodiny se dá pohlížet jako na jakousi knihu odvahy. Ne proto, že by na svých cestách vykonávali nějaké hrdinské skutky nebo že by museli čelit válečným nebezpečím, ale prostě proto, že museli sebrat odvahu, aby mohli udělat to, co doopravdy chtějí. Především ale v té knize můžete najít i špetku odvahy pro sebe.

A když ne odvahu, tak aspoň trochu motivace.

Třeba o té práci, kterou mnozí z nás dělají jen proto, že se to očekává, říká: „Nepřirozené je, podle mého názoru, dělat práci jen proto, že si myslíme, že nemůžeme dělat nic jiného, nebo že si myslíme, že je riskantní zaměstnání opustit.

O pohybu, resp. cestování, mluví jako o zdroji pro svou kreativitu. Protože „když zůstaneš uvnitř hranic svého města příliš dlouho, tvé vize se rozplynou v mlze.“ Tsh ví, o čem mluví. Po několika letech v Turecku si totiž pořídili domeček v Oregonu. Těšili se na to, jak budou zahradničit, přátelit se se sousedy, děti si budou hrát na zahradě. Ale ouha, velkou porci času zabrala práce, začali více sledovat TV, méně se stýkat s kamarády, více se cpát sladkostmi a vymoženostmi americké popkultury obecně. Na její záměrný život, hraní si s dětmi a výlety po okolí najednou nějak nezbýval čas. Takže vzhůru na cestu.

Zásadní rovnice – zapamatujte si!

Nechci opisovat autorčiny recepty na „intentional living“. Ale když už tu se mnou trávíte svůj čas, aspoň zmíním asi nejvýstižnější definici tohoto způsobu záměrného žití. Je v ní obsaženo nejen, co to je, ale je to vlastně i návod, jak jej dosáhnout. Je to trojice PROČ – CO – JAK. Pokud je vše v rovnováze, jste na dobré cestě.

Tsh podle všeho do této rovnice dává téměř vše, čím se zabývá a co dělá.

Chce dát co nejlepší budoucnost svým dětem, tak se snaží jim dát ochutnat různé kouty světa, zpřístupnit knihy a vštípit jim lásku k celoživotnímu vzdělávání.

Když přemýšlí nad jídlem, je to podobné. Chce žít zdravě a současně podpořit věci, které mají podle jejího vnímání světa smysl. Snaží se tedy maximálně nakupovat u prvovýrobců, podporuje fair trade, a to i za cenu, že toho nakoupí méně a za víc peněz.

Vztahy jsou jistotou záměrného žití

Přestože autorka v knize nikterak nemoralizuje, v závěru pozvedá prst s tím, že „pokud je vaší jedinou motivací udělat si život snadnější a zábavnější, pak vyhoříte.“ Doporučuje proto usilovat o záměrný život, přestože je o něco pracnější, ale přináší svobodu vám i ostatním a současně vnáší do života cosi hodnotného.

To cosi je hodnota ukrytá v mezilidských vztazích, ať už jde o děti, partnera, nebo přátele. Záměrný život totiž vytváří předpoklady k tomu, abychom život založený na vztazích mohli žít.

Rovnováha

Při čtení jsem měl navíc pocit, že dalším nevysloveným tématem bylo hledání rovnováhy. Tsh odhaluje své chyby, slabosti i selhání. Dokáže si je připustit a změnit své chování, i když si tím přizná, že není dokonalá.

Vše tak nakonec směřuje k nastolení rovnováhy.

Třeba když začala své děti vzdělávat doma, zjistila, že jí to bere strašně moc energie. Sice chtěla mít vzdělávání svých dětí pod kontrolou a myslela si, že jim dá větší svobodu, nakonec si připustila, že to není nejlepší. Změnila to.

Podobně vztah k jídlu. Ví, že sladkosti nejsou zrovna nejlepší pro zdraví dětí. Zavedla si pravidlo 80/20 (nejen v oblasti jídla). Těch 20 %, jak tušíte, jsou dobroty, které si při určitých chvílích dopřávali s dětmi oba rodiče. Zavedli si pravidla, kdy a za jakých okolností si dají „něco dobrého“ a snažili se to pojímat jako pravidelný rituál.

Mám pocit, že právě směřování k rovnováze je nejsilnějším podnětem z knihy. Nesnažit se o dokonalost, dovolit si prohřešky, ale mít je stále pod kontrolou.

 

Tsh Oxenreider: Notes from a Blue Bike, Thomas Nelson 2014

<< Přechozí článek Následující článek >>

0 komentářů u „Co chcete od života?

Komentáře nejsou povoleny.