Hrajete hru někoho jiného?

17.03.2018, délka článku 2 minut
Co znamená hrát hru někoho jiného? A proč je to nebezpečné? Dá se s tím něco dělat?

Nedávno jsme pro jednoho klienta připravovali prezentační materiály a pomáhali mu sestavit proslov na důležitou akci. Byla radost pracovat pro takového profesionála s tahem na branku a naprosto precizním přístupem k práci.

Brzy se ale ukázala slabina, která mohla zkazit veškeré úsilí.

Vždycky když jsme po připomínkovém kolečku poslali k náhledu novou verzi materiálů, dostali jsme požadavky na další změny. To není v kreativní práci pro klienta nic neobvyklého. Jenže…

…impulsy pro změny přicházely od jiných lidí, nikoli od našeho klienta. Kolega, kamarád, nápad z internetu.

Z původního konceptu příliš nezbývalo, ale hlavně se z materiálů postupně vytrácela osobnost klienta. Do toho se vkrádaly čím dál zřetelnější známky klientovy nejistoty, obavy, že půjdeme proti větru, že klienta ostatní odsoudí za jeho názory.

Postupně se stalo to, že klient začal hrát hru někoho jiného. Je to přitom silná osobnost se zajímavými zkušenostmi a jedinečnou profesní dráhou. Potřeba zapadnout a neriskovat nás začala brzdit.

Nakonec to dopadlo vcelku dobře.

Ale teď vy. Jak to máte vy? Stává se vám, že někdy, nebo dokonce často, hrajete hru někoho jiného?

Mně se to stává.

Neseme si v sobě různé strachy, touhy po přijetí, pocity nedostatečnosti. A tak saháme po řešeních, která za nás navrhují jiní, vydáváme se po stezkách, které vyšlapali jiní. Popíráme sami sebe.

Ale proč?

Když už jsme se vydali na cestu a projevili jsme odvahu vstoupit do arény, nejlepší způsob, jak se posunout dál, je důvěřovat vlastním pocitům a vydržet. Většinou pomůže odstup a připomínka celkového obrazu. Big picture. Proč.

To za nás nikdo neudělá.

I když jsou rady ostatních dobře míněné, většinou neví, kam směřujeme, a jejich doporučení je vždycky a jenom jejich pohled na věc.

Samozřejmě, není nic špatného požádat ostatní o názor nebo radu. Naopak nás to může nakopnout a inspirovat.

Neotřelý podnikatel Tom Hodgkinson, který proslul jako autor knih Líný rodič nebo Podnikání pro bohémy, a založil vzdělávací agenturu Lenoch, radí vytvořit si něco jako poradní výbor z celé palety nejrůznějších lidí. Říká jim moudří muži. Jen pozor na nebezpečí, jak upozorňuje, kdy má člověk „tendenci řídit se tím, co řekl ten poslední z nich.“ Přesně to se dělo i s naším klientem.

Takže, jestli se vás to taky týká, naslouchejte ostatním, poslechněte si jejich rady, ale přestaňte hrát hru někoho jiného.

Přeji hodně sil a odvahy.

 

Tento článek vznikl na základě společné práce na projektech s mou kamarádkou Veronikou a to díky naší výměně myšlenek a sdílení pocitů z procesu tvorby. 

 

<< Přechozí článek Následující článek >>