K čemu je dobrý argument, že naše společnost na něco není připravená?

07.03.2018, délka článku 3 minut
Slýchám to často v diskusích - naše společnost na to není připravená. Co to ale znamená? A opravdu potřebujeme být neustále na něco připravení? Není to náhodou tak, že jen někomu vyhovuje, když lidé nemají dostatek odvahy k činům, protože si myslí, že na to nejsou připraveni

Proč není společnost připravená, když chtějí lidé více svobody?

V mnoha diskusích jsem slyšel argument, že něco nejde, protože na to naše společnost není připravená. Většinou ten argument zaznívá v souvislosti se svobodu.

Konkrétně?

Chceme svobodně rozhodovat o způsobu vzdělávání svých dětí. Chceme se sami rozhodnout, do jaké školy je pošleme a jestli vůbec. Svobodně se rozhodovat znamená jednat bez nařizování ze strany státu

   – Ale to nejde. Společnost na to není připravená.

Chceme se svobodně rozhodnout, jestli a proti čemu necháme očkovat své děti. Týká se to našich dětí, nepotřebujeme pro takové rozhodnutí stát.

   – Ale to nejde. Společnost na to není připravená.

Chceme se svobodně rozhodnout, jestli a v jaké míře budeme konzumovat marihuanu. Proč by měl stát určovat, kdo a v jakém množství tak smí činit? Proč by měl stát určovat, která droga (včetně alkoholu a cigaret) je nebezpečnější? Lidé jsou přeci dostatečně vyzrálí, aby o takových věcech dokázali rozhodovat sami.

   – Ale to nejde. Společnost na to není připravená. 

Kdyby všichni čekali, až budou připravení, nic zásadního by se nikdy nemohlo uskutečnit

Co znamená být připravený?

Kdyby bratři Wrightové čekali, až budou připraveni, nikdy by nezačali létat.

Kdyby Gándhí čekal, až Británie nabídne Indii nezávislost, možná by se jí nikdy nedočkali.

Kdyby A. S. Neill čekal, až bude společnost připravená, nikdy by nezaložil svobodnou školu Summerhill.

Můžeme být vůbec někdy na něco připravení? A je to důležité?

Podle mě by ta otázka asi měla znít spíše tak, jestli vůbec někdy budeme na něco připravení. A v tom se ukazuje celá její absurdita. Nedává totiž smysl.

Pokud někdo používá argument, že společnost není na něco připravená, je to řečnický faul, protože staví druhou stranu do pozice, kdy musí demonstrovat to, že společnost připravená je. A k tomu zpravidla není žádný důvod.

Proč by měla být společnost připravená? Kdo určí, kdy je společnost připravená, na základě jakých kritérií? A co je to vůbec společnost?

Vím, jsou to stejně nepatřičné otázky, jako tvrzení, že společnost není připravená. Ale právě tím se ukazuje, jak je celé tvrzení o připravené společnosti prázdné.

Nejde o připravenost. Jde o omezení svobody.

Stranou výrokové logiky a argumentace, domnívám se, že to celé ukazuje na jednu věc.

Když někdo říká, že společnost není připravená, snaží se tím zpravidla omezit svobodu lidí se samostatně rozhodovat. Vždy je pak na místě se ptát, komu to slouží. Nepochybuji, že stav, kdy je část lidí zbavená svobody a zodpovědnosti, protože na to nejsou připraveni, někomu setsakramentsky vyhovuje.

Problém je, že jsme odmalička vychováváni v tom, že nejsme připravení. Ve škole nás učí, že jsme nedostateční, že nejsme kompetentní, že se nemůžeme samostatně rozhodovat a že vlastně ani nevíme a nemůžeme vědět, co je pro nás dobré. Proto potřebujeme neustále nějaká osvědčení, diplomy, potvrzení, oprávnění nebo certifikáty, kterými nám dá stát na srozuměnou, že v dané věci už jsme připravení.

Běda, když pak někdo něco udělá, aniž by k tomu měl svolení nějaké autority, zpravidla nějakého úřadu. To se v nás hned probouzí obranná reakce, cítíme se ohrožení jedincem, který něco dělá, aniž by na to byl připravený.

Máme to v sobě, naučili nás to. A dali si záležet.

Nepotřebujeme svolení. Nepotřebujeme být připravení. Svobodu volby máme už teď.

Pravda je taková, že nikdy nebudeme připraveni. A ani to nepotřebujeme. To někdo jiný potřebuje, abychom se tak cítili. Proto jděte za svými sny a nečekejte, až budete připraveni.

 

<< Přechozí článek Následující článek >>