Motory Dominance, lepší svět a cesta ke svobodě podle Marka Corskeho

15.06.2017, délka článku 13 minut

Mark Corske mě oslovil silou své vnitřní touhy změnit řád světa.

Opravdu a bez nadsázky.

Vůbec nemluvím o nějakých technologicko-podnikatelských vizích, jak změnit svět… a vydělat na tom balík. Jde o víc. Jde o svět, ve kterém nemá místo žádné násilí a kde se lidé nerozdělují na vládnoucí a ovládané. Tady je to řečeno stručně Markovými slovy:

Chci svět, kde se jen málokdy objeví násilí a chaos, a když náhodou ano, tak dlouho nepřežije – ne jako v dnešním světě, kde je to až tragicky běžné.

Mark Corske, zdroj Enginesofdomination.com

Věřím mu to.

A tady je proč.

Tíže doby, úzkost a strach

Mark prožíval své dětství v 50. a 60. letech. Vyrůstal ve středostavovské americké rodině. Byla to doba, jejíž takt diktovala masové média. Bylo to období válečného tažení USA ve Vietnamu, doznívaly ozvěny dopadu jaderných bomb v Hirošimě a Nagasaki, rozbíhala se studená válka a závody ve zbrojení.

Podle vlastní výpovědi v sobě Mark dodnes nosí nekonečné nácviky jaderného poplachu, přestože už jako malé dítě tušil, že nasazení masky a zalehnutí s hlavou ukrytou v dlaních by mu život při dopadu jaderné hlavice nezachránilo.

Později v sobě objevil vášeň pro fyziku, přemítání o stavu světa na chvíli odložil, a plně se oddal studiu. Nicméně myšlenky na násilí ve světě a jeho původ se vracely. Odešel z univerzity a začal na vlastní pěst studovat filozofii. Živil se doučováním matematiky. Mezitím přišly další války. Afghánistán, Irák… Narůstající agrese ve světě probouzela v Markovi úzkost, obavy z totální války a strach z čím dál reálnější možnosti konce světa v důsledku jaderné války.

Objevila se spousta otázek. Mezi nimi to, proč je tolik násilí ve světě, kdo a proč rozpoutává války, kde se bere jeho moc a jak to, že to lidem nevadí. Postupně se rodila ucelená politická teorie moci, kterou Mark sepsal do své knihy Motory Dominance (Engines of Dominance).

Zkuste to na sebe nechat působit

Zkuste na sebe teď nechat působit atmosféru zmiňovaných pěti dekád. Představte si stísněné pocity všudypřítomné hrozby války dovedené díky jaderným zbraním až na hranice vymazání naší planety ze sluneční soustavy. Nechte na sebe chvíli dopadat tragikomické obrazy mediální propagandy, oslavování amerického hrdinství a válečného tažení proti tak řečeným teroristům po celém světě. Pokud jste citlivé povahy, jako je ta Markova, nepochybně s vámi to málo zamává. A když si představíte, že vás tyhle obrazy budou pronásledovat po celý život, budete se s tím nejspíš jen těžko vyrovnávat.

V takové situaci buď podlehnete tlaku, rezignujete, nebo se zblázníte, anebo to napětí přeměníte v tvůrčí energii a vznikne něco důležitého.

Nácvik techniky zalehnutí při jaderném útoku, zdroj Bifurcaciones.cl

Odvaha tvořit otevřela cestu k autentické výpovědi

Psychoterapeut Rollo May v knize Odvaha tvořit (Courage to Create) napsal, že každé období lidských dějin má určitý, specifický charakter a že „vnímaví umělci jsou svázaní se svou dobou a nemohou (prostřednictvím svého díla) komunikovat odděleně.“ Rollo se zabýval kreativitou a autorskou tvorbu chápal jako „průnik intenzivního vědomého lidského bytí s jeho světem.

Myslím, že to přesně platí o Markovi a jeho díle.

Je to autentická a opravdová výpověď, kterou živí vnitřní strach a současně ji pohání touha se s tím vyrovnat a najít pro lidstvo (a pro sebe) něco lepšího. A i když se to nepodaří v horizontu jednoho lidského života, je moc důležité se o to snažit.

Prostor se zmenšuje a demokratické volby nic neřeší

Markův cíl ale nebyl popsat zlo usazené ve světě. Chtěl poznat jeho příčiny a intenzivně toužil najít možnosti, jak se dostat z bludného kruhu. Podle Marka je totiž situace jenom horší a horší. Tomu nahrávají narůstající technologické možnosti a sílící globální přesah vlivu vládnoucích elit.

Zároveň byl a je skálopevně přesvědčený, že ke změně musí dojít nenásilnou formou, protože násilí plodí jen další násilí.

Dospěl k závěru, že problém je podstata systému (nad)vlády, tedy existence vládnoucích vrstev a ovládaných mas. Nezáleží přitom, jestli jde o diktaturu nebo demokracii. A tímto je problém mnohem horší, protože tisíckrát opakované klišé, že to máme ve svých rukách a můžeme to změnit prostřednictvím voleb, tím padá. Prostor pro změnu se tím zmenšuje až k nule.

Víra v naději, které musíme jít naproti

Mark ale přesto věří v naději. Není to naděje ve smyslu víry v lepší zítřky, že se to nějakým zázrakem či probuzením lidstva změní. Ale je to naděje, že se podaří něco změnit, pokud pro to sami něco uděláme.

Mark se prostřednictvím své knihy snaží trochu naděje přinést. Ví, že ji potřebujeme a to obzvlášť ve chvíli, kdy si připadáme proti nadlidskému monstru bezbranní:

Nejvíce potřebujeme naději, když věci vypadají beznadějně. Nemyslím tím „naději“ ve smyslu, že doufám, že zítra vyjde slunce, nebo že tento příběh bude mít šťastný konec. To jsou záležitosti mimo mou kontrolu. Já mám na mysli „naději“ ve smyslu jednání, jako kdyby okolnosti nebyly beznadějné a to i bez ohledu na mé momentální pocity beznaděje.“

Ani hodní hoši nezajistí funkční zastupitelskou demokracii

Tou nadějí rozhodně nemyslí změnu vlády a příchod „hodných hochů“ k moci, jak asi tušíte. Pro něj není ideálem demokracie. Tedy pokud za ni považujeme zastupitelský systém vládnutí a pravidelné střídání vlády. Tento typ demokracie, který známe a spoléháme na něj, je součástí problému.

Mark vzhlíží ke skutečné demokracii, kterou je právo rozhodovat o sobě sama. A tuto demokracii definuje jako neexistenci systému Motorů Dominance, který je založený na násilném ovládání lidí privilegovanými vrstvami. Odmítá i systém, kdy si lidé své vládce vybírají v demokratických volbách.

A hlavně:

Skutečná demokracie není ani teorie, ani politický systém s volenými vládci. Je to forma lidské existence. O demokracii nežádáme. Pro demokracii nehlasujeme. Za demokracii dokonce ani nebojujeme. K demokracii se zavazujeme. Dávaje stranou systém, ve kterém lidé vládnou jiným, skutečná demokracie nastává, když lidé uplatňují svou sílu a morální přesvědčení proti svým vládcům. Skutečná demokracie je to, co vybojovalo reformy současného systému Dominance a co musí vybojovat ještě větší změny. Skutečná demokracie vyžaduje, aby měli všichni kontrolu nad politikami a institucemi, které všechny ovlivňují. Žádný systém Dominance nedává lidem plnou kontrolu, takže ji musí plně převzít do vlastních rukou.“1

Dobré úmysly se stávají snadnou potravou Motorů Dominance

Podstata Motorů Dominance je v tom, že vytváří struktury, které rozdělují lidi do dvou kategorií. Opět, bohužel, i když se tak děje prostřednictvím demokratických voleb. Pořád tu máme vládce, kteří svou legitimitu odvozují z imaginární vůle lidu.

Mark navzdory stavu světa věří, že lidé jsou na prvním místě vedeni dobrými úmysly a obvykle jednají v dobré víře. Tedy i volení zástupci jdou do voleb podle Marka obvykle s tím, že chtějí něco změnit, prosadit, zlepšit.

Problém vidí v nastavení systému, nikoli v samotných lidech. To systém už ze své podstaty rozděluje lidi a formuje je do jejich rolí. Ostatně, i Philip Zimbardo na základě svých výzkumů a zejména svého vězeňského experimentu dospěl k závěru, že i z dobrých lidí se mohou stát velmi snadno a rychle lidé zlí. Příčinu viděl v nastavení systému (včetně dílčích systémů), takzvaných situačních faktorech, které tlačí lidi do určité role a nutí je přebírat určité vzorce chování. Pro představu si stačí vybavit obvyklé povzdechnutí ve stylu „on byl takový slušný, ale politika ho změnila.“

Dobře živené perpetum mobile a jeho komponenty

V případě Motorů Dominance máme navíc opravdu důmyslný systém, který se vyvíjel několik tisíc let a stále se vyvíjí k větší dokonalosti. Z lidí se stávají pouhé nástroje Dominance. A tentokrát to platí pro vládnoucí i ovládané. Představuji si ty Motory Dominance jako takové svého druhu perpetum mobile, které živí sebe sama a rozpíná se do nekonečna.

Celý systém Motorů Dominance se opírá o sedm vzájemně provázaných komponent. Těmi jsou územní nadvláda pomocí zbraní, řídící struktura společnosti, destrukční průmysl, nucená práce, třídní rozdělení společnosti, propaganda a lidské oběti.

Nejen že je těžké se něčemu takovému postavit, je obtížné to vůbec odhalit, nebo dokonce si to jen připustit.

Motory Dominance jsou jako bájná Medusa

Mark Motory Dominance přirovnává k bájné Meduse z časů antického hrdiny Perikla. Kdo pohlédne Meduse do očí, zkamení.

Kdo začne pochybovat a připustí si podstatu Dominance, zůstane paralyzován, neschopen jakékoli reakce. Uvěří, že proti takovému monstru je jeden osamocený člověk bezbranný.

Strach z paralýzy způsobuje, že to předem vzdáváme. A proto jsou Motory Dominance tak úspěšné. Takže v důsledku této obavy Meduse „spousty lidí nečelí nebo nedokáže čelit, a protože hodně lidí, kteří se o to přesto pokusí, cítí naprostou bezmoc to změnit.“

Medusa, autor Caravaggio, zdroj Wikipedia

Pocit bezmoci je nejsilnější zbraní Dominance

Nejsilnější zbraní Dominance proti nám, píše Mark, „je náš pocit bezmoci.“ A bezmoc vede obvykle k agresivitě nebo naopak apatii či dokonce depresi.

Mark k tomu ještě dodává:

Apatičtí lidé nejednají. Lidé, kteří kolem sebe kopou, nebudou jednat efektivně. Lidé v depresi nemohou jednat. Ale my musíme jednat.“

Jediná cesta je sebrat odvahu podívat se Meduse do očí

Musíme sebrat odvahu a pohledět Meduse do očí. Překonat pocit bezmoci a osamění.

Porobení, osamělí a zoufalí lidé si neuvědomují, jakou mají ve skutečnosti sílu. Zároveň nevidí ty nekonečné možnosti, které poskytuje lidská kreativita. Jen sebrat odvahu.

Pokud to dosud nezaznělo jasně, tak je potřeba sebrat odvahu a udělat první krok. Důležitá je akce. Otevřít se neznámému a poznat možnosti, které máme k dispozici.

Pro povzbuzení a lepší porozumění přichází Mark s krásnou metaforou o tvůrčí síle vody:

Pokud uvažujeme o lidech jako o beznadějně lhostejných a sebou sama pohlcených individuích, přemýšlíme o lidech ve vězení. Pokud jste viděli vodu pouze v parních strojích nebo umělých vodních kanálech, nikdy si nedokážete představit tvůrčí možnosti vodopádů, oceánů a duhy, nebo schopnost vody vytvářet kaňony a podporovat život. Pokud jste viděli lidi pouze jako zkrocené zajatce, nikdy si nepředstavíte jejich tvůrčí sílu.“

Naděje pro osamocené davy

A právě v tomto ohledu mi připadá Markova kniha důležitá.

Nabízí zamyšlení, spojuje lidi a dává naději.

Podle Marka není žádný individuální čin, žádná samostatná akce, ať je sebenepatrnější nebo třeba jen symbolická, ale směřuje k odmítnutí Motorů Dominance, zbytečná. Nevadí, že je vykonána izolovaně, nekoordinovaně a bez vědomí ostatních. Tyto akce se totiž na globální úrovni sčítají a podněcují další akce. Mohou inspirovat. Mohou vyvolávat otázky.

Proč se to děje? Co když má pravdu? Co když s tím naším systémem není něco v pořádku?

Pochybování je první krůček.

Motory Dominance pracují systematicky a dlouhodobě na tom, aby udržely lidi v pomyslné kleci. Tou je jejich mysl a naučená schémata o tom, jak to na světě chodí. Vzdělání a propaganda jsou dva nejmocnější motory pro ovládání lidské mysli.

Ale přesto stačí málo.

Onen první krůček, kdy se objeví pochyby v hlavě člověka, se může transformovat do krátkého a intenzivního záblesku, který v momentě všechno změní. Jak píše Mark, „pouta se mohou v jediném momentě přetrhnout: v záblesku pochopení nebo rozhořčení, v rozhodnutí udělat akci – pustit z řetězu kreativní sílu.

Nikdo se nás nezeptal

Změnit to, je naše právo.

Systém ovládaný Motory Dominance není lidská přirozenost. Vždyť existuje jen nějakých šest až osm tisíc let. Naproti tomu lidé chodí po světě stovky tisíc nebo dokonce milionů let.

Nikdo se navíc lidí neptal, jestli v takovém systému chtějí žít.

Nikdo se nás nikdy nezeptal, jestli chceme svět rozdělený na vládnoucí a poddané. Nikdo se nás nikdy nezeptal, jestli chceme, aby svět ovládaly ozbrojené složky. Nikdo se nás nikdy nezeptal, jestli chceme války a dobyvačná tažení, otroctví a masové lidské utrpení. Nikdo se nás nikdy nezeptal, jestli chceme zničené životní prostředí nebo jestli chceme žít pod hrozbou jaderného zničení.“

Jak můžeme změnit svět?

Co tedy můžeme udělat, abychom to změnili?

Možností je hodně.

Mně osobně je z možností, které nabízí Mark, nejbližší šíření myšlenek nenásilnou formou. Žádné přesvědčování nebo argumentační bitvy, ale nabízení alternativ, pokud jsou ostatní otevřeni naslouchání. A co je možná účinější, ale mnohem, mnohem náročnější, žití vlastního příkladu.

Mark shrnuje do jednoho odstavce nejdostupnější možnosti na individuální úrovni takto:

Na úrovni individuální akce je jednoduše možnost osobní agitace nebo vzdělávání – mluvit o našich problémech, doporučovat lidem důležité zdroje informací a analýzy, postrkovat k akci. Toto můžeme dělat osobně tváří v tvář, prostřednictvím psaní nebo vysíláním v rádiu či jinými kanály. Kreativně založení lidé se mohou zapojit do tvorby souvisejícího umění, hudby či performance. To může mít vliv na ně samotné, ale též může jejich produkce inspirovat a dávat dalším aktivistům do rukou užitečné nástroje. Technicky zdatní lidé mohou odvádět významnou práci v komunitním rozhlase nebo televizi, na internetu nebo v pirátském vysílání. Učitelé mohou sebrat odvahu a nabídnout svým studentům výjimečně jednou pravdivý pohled na dění ve světě.“

A protože od doby napsání této knihy explodovaly možnosti šíření informací přes internet, můžeme využívat sociální sítě, vytvářet videa na Youtube nebo je živě přenášet přes jiné platformy, můžeme nahrávat podcasty a jednoduše se propojovat s dalšími lidmi z celého světa.

Engines of Domination, zdroj Enginesofdomination.com

Odvaha snít je stejně důležitá jako odvaha konat

Odhodlat se k akci je základním předpokladem změny.

Podle Marka je ale ještě jedna stejně důležitá věc.

Je to odvaha snít.

Představit si lepší svět, který chceme společně vyvářet.

Pro Marka je to svět bez násilí,

svět mírumilovných, dobrovolně organizovaných komunit, ve kterých může v každé době vzkvétat lidská vynalézavost a dobrá vůle, svět bez ozbrojené centrální autority, států, válek, vykořisťování.

Odvaha snít se pojí s kreativitou lidí, která pomůže takový svět vytvořit. Proto ji musíme podporovat, uvolnit jí otěže, důvěřovat jí.

Pomocí nespoutané kreativity dokážeme zahlédnout a vytvořit v myslích představu o ideálním světě. Stejně tak nám může pomoci takový svět skutečně vytvořit. Podle Marka je to cesta, která dokáže strhnout ostatní a inspirovat je ke společné cestě:

Musíme využít celý rozsah naší kreativní síly, abychom našli náš nový ideál. Nestačí, jak řekl Einstein, „učit se myslet novými způsoby.“ My musíme snít novými způsoby a doufat v nové způsoby, abychom si dokázali představit způsob života, který učiní z míru a spravedlnosti tak běžnou věc, jako je slunce, vítr a déšť. Jen takový ideál bude inspirovat dost lidí s dostatkem síly, která je provede přes všechna hořká strádání nezbytná k nastolení nového ideálu.“

Nejde o to, jak moc a proti čemu bojovat, ale jak vytvářet lepší svět

Kniha Motory Dominance představuje užitečný koncept pro přemítání o stavu světa. Je to ale též podnětné čtení pro každého, kdo má potřebu najít oporu a povzbudit, když cítí, že by věci kolem mohly fungovat jinak. Mark Corske se mimo jiné snaží ukázat, že to špatné nemáme hledat v ostatních. Snaží se říct, aspoň myslím, že ani nemá smysl se vyčerpávat bojem se systémem a jeho projevy. Spíše nabádá, abychom sami vytvářeli lepší svět. Abychom zapojili svou imaginaci při jeho myšlenkové konstrukci, tedy abychom se nebáli snít. A hlavně, abychom tuto sílu probouzeli v ostatních a byli jim oporou na cestě za lepším světem.

 

Kniha Engines of Domination – Political power and the human emergency vyšla v roce 2012. Knihu napsal a vydal si sám Mark Corske. Podle knihy vznikl také dokumentární film, který je k dispozici v sedmi jazycích.

Závěrečné upozornění: Citované pasáže jsem překládal vlastními silami a jelikož svou english stále nepovažuji za brilantní, musel jsem si občas pomoci opisem nebo český překlad lehce poupravit. Přesto jsem se snažil o maximální citlivost a pochopení, aby význam Markových slov vyzněl tak, jak si myslím, že by to sám chtěl.

 

1Současně bych rád vyslovil domněnku, že za opravdovou demokracii Mark nepovažuje ani formu tzv. přímé demokracie, kdy lidé hlasují v lidových referendech. Stále jde totiž o určitou formu nadvlády jedněch nad druhými. Nemohu to tvrdit stoprocentně, ale v knize se o takové formě přímé demokracie nikde nepíše.

<< Přechozí článek Následující článek >>