Nenásilná komunikace neučí vítězit, ale rozdávat radost

04.08.2016, délka článku 4 minut

Nenásilná komunikace slibuje slovy autora Marshalla B. Rosenberga cestu k lepším vztahům založeným na empatii a upřímnosti. Ve své podstatě je to systém komunikace, který chápe slova jako způsob vyjádření našich pocitů a potřeb. Současně předpokládá, že za našimi negativními emocemi stojí nenaplněné potřeby. Nenásilná komunikace učí, jak s tím naložit, aniž by ani jedna z obou stran došla k újmě. Po přečtení knihy si však troufnu říci, že kniha nabízí něco víc. Nabízí (pro některé z nás) nový způsob chápání mezilidských vztahů.

Dědictví násilí v komunikaci

Naše západní komunikační systémy byly vynalezeny v dobách, kdy sloužily především ovládání mas a poddaných. Komunikace tak spíše znamenala systém příkazů a donucení, hrozbu trestů a zastrašování. A právě proto podporovala hierarchii a byla prosáklá násilím. Marshall se domnívá, že prvek násilí se v naší komunikaci drží dodnes. Navrhuje proto způsob, jak jej překonat a učinit z komunikace nástroj, kterým můžeme přispět k obohacení našeho života i života ostatních lidí.

Pocity a potřeby

Na začátku nám Rosenberg připomene, že za naše rozzlobené emoce, výbuchy a naštvání nemůže ten druhý, ale naše vlastní interpretace jeho chování. To naše egoistická mysl si vytváří obrazy nepřítele, přitom celý problém leží pravděpodobně v našich nenaplněných potřebách či očekáváních.

Nenásilná komunikace nás učí, jak s těmito emocemi pracovat. Zklidnit mysl, pozorovat, co se děje, hlavně se snažit nehodnotit. To je samo o sobě dost těžké. Pokud si ale uvědomíme, že za všemi těmi slovy se skrývají konkrétní potřeby, můžeme se naučit svou mysl přesměrovat pozitivním směrem. Místo, abychom soudili partnera, můžeme zaměřit energii na zjišťování jeho potřeb.

V tomto směru vás kniha naučí opravdu hodně. Pravda je, že ovládnutí některých technik může být náročnější. To se ale týká spíše praktického procvičování, než náročnosti na pochopení. V tomto ohledu je Rosenberg naopak velmi přístupný a nabízí celou řadu nástrojů i cvičení.

Empatie a jak si o něco říci nenásilnou komunikací

V knize se také dozvíte, jak se ptát a jakým způsobem o něco požádat. Prohloubíte si znalosti o empatii. Podle všeho si stále pleteme, co to je. Není to jakýsi druh asertivity, dělání, že posloucháme a využívání emočního rozpoložení našeho partnera k dosahování našich záměrů.

Empatie je vcítění na úrovni bytí. Otevření se druhému a jeho absolutní přijetí. Bez souzení.

Pokud to dokážeme, dokážeme navázat takový vztah, který nám umožní sladit naše potřeby. Otevře nám to cestu, jak o něco požádat, aniž by to bylo na úkor toho druhého.

Rosenberg se ale nezabývá jen komunikací s druhými. Obrací pozornost i do našeho vlastního nitra. Pátrá po našich vnitřních motivacích. Chceme něco pro peníze nebo uznání, děláme něco, abychom se vyhnuli pocitu viny? Co myslíte, bude to fungovat? Autor vám pomůže i v tomto směru. Nejde sice příliš do hloubky, ale nabízí několik orientačních bodů, kterých se můžete držet, když se dostanete na křižovatku a tápete, kam se vrtnout.

Nenásilná komunikace je základ vřelého vztahu

Líbí se mi, že Rosenberg chce nabídnout víc než systém přátelské komunikace, na jejímž konci jsou oba partneři spokojení s výsledkem. Nejedná se ale o jakousi win-win strategii, jak dosahovat svých cílů. Jedná se spíše o principy, kterými přispívat k přátelským vztahům s lidmi kolem nás.

Jinými slovy, nenásilná komunikace je cesta k lidským srdcím. Alespoň tak nějak podobně to říkal autor. Je to způsob bytí, kdy usilujeme primárně o radost ze života a snažíme se přispívat k radosti ostatních.

Chcete lepší svět?

Možná to zní snílkovsky, ale v návaznosti na knihu jsem si poslechl i pár Rosenbergových přednášek. Asi se s ním shodneme, že svět ovládá násilí. A že se to jen tak samo nezmění. Nezměníme to ale ani tak, že někomu nařídíme, aby se choval jinak. Zkrátka, násilím to nepůjde. Takže proč to nezkusit po Rosenbergovsku?

Jak to řekl Gándhí: Buď sám tou změnou, kterou chceš vidět ve světě

To je výzva!

 

Marshall B. Rosenberg: Nenásilná komunikace, Portál 2008

 

Pro koho je kniha?

Tady asi záleží, jak ji chcete číst a kolikrát :-). Předně dobře poslouží lidem, kteří pracují s lidmi. Tedy učitelům, policistům, lékařům a zdravotním sestrám… Určitě bych ji doporučil všem těm, kdo by chtěli zlepšit své vztahy s okolím, kdo chtějí zapracovat na svém přístupu k druhým a lépe porozumět mezilidské komunikaci. Také bych ji z celého srdce doporučil těm, kdo hledají cestu, po které jít, aby bez velkých gest mohli každodenním bytím přispívat k lepšímu světu.

 

PS: Principy nenásilné komunikace v jednom obrázku

dav

<< Přechozí článek Následující článek >>

0 komentářů u „Nenásilná komunikace neučí vítězit, ale rozdávat radost

Komentáře nejsou povoleny.