O lídrech. A že ti opravdoví jedí poslední.

30.05.2016, délka článku 4 minut

Tohle bude o knize, která ve vás nechá stopu.

Lídři jedí poslední je druhá kniha Simona Sinka. Je to kniha o vedení, komunikaci, vztazích, vizích… ale především o fungování společnosti a naší společné budoucnosti.

Ta kniha je ve skutečnosti něco víc.

Je to životní postoj.

Je to manifest.

Je to filosofie.

Rozhodně to není další manažerská příručka, která na vás bude po prvním prolistování opuštěně koukat z poličky.

Simon Sinek je spisovatel, kterého bychom měli číst, pokud chceme, aby byl svět kolem nás lepší. Aby věci dávaly smysl. Abychom nedělali zbytečné chyby, které nás staví proti sobě. Chyby, které nás přinejmenším tlačí do vlastní ulity, kdy se ze strachu o svůj žvanec chováme jako nepřátelé ke všem ostatním, včetně našich kolegů či přátel, namísto abychom spolupracovali a dosahovali mnohem lepších výsledků. A byli v pohodě.

Víte, že jen 20 % amerických zaměstnanců má rádo svoji práci?

Jak jste na tom vy? Těšíte se ráno do práce? Nemůžete dospat, spěcháte , protože musíte změnit svět?

Simon Sinek tvrdí, že „potřebujeme VIZI SVĚTA, který dosud neexistuje.“ A potom na ní budeme pracovat s netušeným nasazením. Tu vizi nám musí dát lídr. Vůdce.

Vůdce nás nemá řídit, má nás vést. Ale ne za ručičku, alebrž nám musí dát prostor a DŮVĚRU, abychom mohli uplatnit své schopnosti a dostupné informace, abychom našli řešení svěřených úkolů. Vůdce nás má vést směrem, kterým chceme jít společně s ním.

Vize, důvěra, vztahy. Nebojte, nevedu vás do světa esoteriky. Ani se nemusíte bát, že místo manažerské brožurky dostanete příručku naivního snílka a fantasty. Simon Sinek má všechno podložené a řádně ozdrojované. To je na tom to nejlepší. Takže i když píše, že firmy zaměřené na zvyšování hodnoty pro své akcionáře, jsou v dlouhodobém horizontu méně úspěšné, než firmy, které například staví na první místo zaměstnance (a platí jim zdánlivě nesmyslně vyšší mzdy, než je v oboru obvyklé), má to podložené akademickým výzkumem, grafem a ještě ke všemu případovou studií!

Sinek volí zajímavou metodu, aby nás zasvětil do svého pohledu na svět. Totiž na lídršip (Myslete pořád na to, že v jeho pojetí lídršip znamená mnohem víc.)

Sinek vytahuje na světlo hormony, které ovlivňují naši motivaci, které nás stimulují k akci, odměňují nás, případně jsou zodpovědné za udržování našich vztahů.

Jedním ze zásadních hráčů na scéně je dopamin. Je to takový sviňáček, který se objeví pokaždé, když uděláme něco, co nás uspokojí. Když si někdo šlehne, nebo dostane v práci finanční bonus, protože přečůral klienta (adrenalin a balancování na hraně je pro dopamin důležité). Nebo taky, když někdo na Fejsbuku olajkuje váš status. Vzniká dopaminová závislost. Krátkodobé zisky spojené s minimální námahou.

Naproti tomu je tu oxytocin, který stojí za našimi vztahy. Partnerskými, byznysovými, rodinnými. To on může za to, že si stále podáváme ruku, když uzavřeme obchod, i když je vše stvrzené podpisem a razítkem na smlouvě. Potřebujeme to. Jsme sociální zvířata. Dlužno dodat, že oxytocin působí v dlouhodobém horizontu a je mnohem těžší jej získat. Stejně jako pevné vztahy založené na důvěře.

Firmy, jejichž existence je založená na dopaminu, inklinují ke krátkodobým strategiím založených na finančních odměnách. Lidi berou jako materiál. Pokud firma zakolísá, neváhá se jich zbavit, aby vylepšila svou bilanci. V takových firmách panuje nedůvěra. Zaměstnanci bojují o přežití. Jejich vnitřní kruh bezpečí je narušen. Lidé uvnitř firmy musí bojovat primárně mezi sebou. Jejich šéf vnímá talentované podřízené jako hrozbu. Mám pokračovat? Nebo to stačí k tomu, abychom si odpověděli na otázku, jak takové firmy uspějí, když se musí vypořádat s nebezpečím (konkurence, předpisy, dodavatelé atp.), které číhá venku?

Pokud je vnitřní kruh funkční, šéf se stará o bezpečí svých lidí, zaměstnanci spolupracují, cítí se dobře, mohou se o to víc soustředit na výzvy, které je čekají venku. Pohání je oxytocin.

Pokud chcete vědět, jak fungují lídři, kteří něco dokázali, čtěte tuto knihu. Pokud něco chcete dokázat sami, přečtěte si ji minimálně dvakrát. Pokud chcete změnit svět, zařidťe se podle toho. A hlavně se starejte. O své okolí, o druhé. Začněte u sebe.

Jak říká Sinek: „Staňme se vůdci, jaké bychom rádi měli.

Já vím, já vím. Ještě chcete vědět, proč lídři jedí poslední. Nechcete si tu knížku radši přečíst? Fakt to stojí za to. No tak dobře. Ale stejně si to přečtěte, je tam toho mnohem, mnohem více.

Takže proč?

Protože se starají. O své lidi. O jejich bezpečí. Lídři nesou odpovědnost. Vůdcovství není privilegium nebo jakási pozice „nad ostatními“. Jak říká Sinek: „Vůdcovství není povolení dělat méně. Je to povinnost dělat víc.

 

Simon Sinek: Lídři jedí poslední
Vydal Jan Melvil v roce 2015

 

 

<< Přechozí článek Následující článek >>

0 komentářů u „O lídrech. A že ti opravdoví jedí poslední.

Komentáře nejsou povoleny.