Odpudivost a krása anarchie 3/3

24.11.2017, délka článku 5 minut
Anarchie je plná napětí. Vize ideálního světa, ale též strach z neznámého. Jde to dohromady? Jde to sladit? Je možné v dnešním světě žít podle etických principů a spustit změnu?

Jin a jang a hledání rovnováhy

Tento seriál jsem nazval Odpudivost a krása anarchie. Přiznám se, že pro mě osobně zahrnuje anarchie oba póly. Má v sobě mnoho krásy, ale vnímám i její odstředivé síly, její negativní polohu.

Abych vás neuvedl v omyl, nevnímám její negativní stránku tak, že bych jí přisuzoval násilný charakter nebo další jí běžně přisuzované atributy ve stylu házení zápalných lahví a rozbíjení výloh, jak jsem zmiňoval v prvním díle seriálu o příčinách negativního vnímání anarchie.

Spíše „v její přítomnosti“ pociťuji neklid, který snad záměrně vyvolává, protože vydat se na cestu anarchie znamená potýkat se neustále s nejistotou a pochybami. Ke všemu se člověk vystaví potenciálnímu sociálnímu vyloučení.

Anarchie je svým způsobem napětí.

Jin a jang tančící kolem nedosažitelného ekvilibria.

Rád bych zdůraznil, že oba protikladné elementy tančí své tance na zcela jiné úrovni, než je ta, o které v souvislosti s anarchií obvykle hovoříme. Nejde tu o boj ovládaných se svými vládci, boj dobra se zlem, boj za více svobody. Mám teď na mysli napětí, které probíhá mezi na jedné straně naším pozitivním směrováním, voláním tvůrčích sil, a na druhé straně naším strachem vydat se tomu všanc. Je to naše vnitřní napětí.

Z určitého pohledu je to i napětí mezi naším vnitřním nastavením a okolním prostředím. Ale opět, nikoli napětí mezi silami dobra a zla. To jsou těžko definovatelné polohy, byť si můžeme představovat, že my sami stojíme na té správné straně. Pozitivní je, že v případě napětí mezi vnitřním a vnějším světem je výhoda vždycky na naší straně. Vždycky záleží na nás, jak dokážeme ve vnějším prostředí fungovat, jak dokážeme vnější okolnosti zpracovávat a uchovávat si své ideály. Také proto jsem v minulém díle seriálu psal, že je pro mě anarchie především nastavením mysli.

Existence napětí ze své podstaty určuje, že anarchie bude v dlouhodobém horizontu vždy procesem hledání rovnováhy. Alespoň pro mě to tak je.

 

Nedosažitelný ideál

Anarchie je nedosažitelný ideál.

V žádném případě to ale neberte jako rezignaci. Ideály jsou přece krásné, proto si je vybíráme. Jsou navíc důležité. Fungují jako kompas. Můžeme se jimi řídit a usilovat o jejich naplnění, byť se to nejspíš nikdy stoprocentně nepodaří.

Platí to i v případě anarchie. Ani tento ideál nelze zcela naplnit (i když, kdo ví…). Není to ale způsobeno tím, že lidé kolem, myšleno všichni lidé, na tyto myšlenky nikdy zcela nepřistoupí a nevezmou je za své. Tohle totiž nemůžeme nikdy vyloučit. Nevíme, jak se bude lidstvo vyvíjet. Tady problém nevidím, byť se bavíme o hodně vzdálené budoucnosti.

Problém vidím v naší vlastní nedokonalosti. Problém vidím v tom, že nejspíš my sami nedokážeme všechny principy anarchie za všech okolností naplňovat, i když se pro to všichni naráz rozhodneme a beze zbytku podle nich budeme žít. Alespoň já sám za sebe si nejsem jist, jestli jsem toho opravdu stoprocentně schopen.

To mi ale nebrání o něco takového usilovat.

Pokud jsem v předchozím díle seriálu vyzdvihl mezi nejvyšší ideály anarchie svobodu, pak se přesně na tomto poli v minulosti mnohé podařilo. Osobně se v tomto směru rád inspiruji u Gándhího. Vím, není to příliš skromné. A vůbec bych si netroufal Gándhího označit slovem anarchista. Nicméně žil svůj život způsobem, který obdivuji, který považuji za opravdový a za zásadový. A právě díky tomu a díky své zarputilosti dokázal změnit chod dějin a tím pádem také dokázal změnit životy milionů lidí. Ani Gándhí ale nedosáhl absolutního ideálu, ke kterému celým svým bytím směřoval.

Měli bychom proto přestat usilovat o naplňování vlastních ideálů?

 

Anarchie neznamená rezignaci na svět kolem. Naopak.

V souvislosti s anarchií někdy slyšíme výrazy typu „no future“, „nihilismus„, „ignorace„.

Možná i to může pro někoho být anarchie. Osobně ale nechápu anarchii jako rezignaci. Naopak. Pro mě je to mimo jiné aktivní proces vytváření lepšího světa. Je to o přijetí vlastní odpovědnosti. Přiznání si svého podílu, namísto alibistického delegování své odpovědnosti na volené politiky.

Nechápejte mě ale špatně. Nemá to nic společného se záchranou světa, spasitelskými sklony nebo dokonce konáním dobra za každou cenu a proti vůli obdarovaných. Je to o řešení problémů, které se mě osobně dotýkají, případně které se dotýkají lidí, na kterých mi záleží. Je to o aktivním přístupu, hledání efektivních řešení, je to o hledání způsobů, jak něco zlepšit, aniž bychom se museli obracet k všemocnému státu a hledat u něj spásu.

Samozřejmě, a to je velmi důležité, je to úsilí o naplňování ideálu svobody způsobem, který je v souladu se všemi principy, o kterých jsem v tomto seriálu psal.

Konkrétně na poli lidské svobody nás čeká stále hodně práce. Shoduji se v tomto s některými anarchisty, že pokud chceme její příchod do různých oblastí života urychlit, můžeme tak činit i politickou cestou. Namátkou, svoboda učení, svobodná volba, zda nechat očkovat vlastní děti, svobodné podnikání, svoboda pohybu, seznam by to byl dlouhý. Ostatně, angažovanost v politice je svobodná volba každého z nás. Je to volba, která může přinést v krátkém časovém horizontu kýžený výsledek, bude však zaplacena velkou dávkou energie investované do politických tahanic.

Stát se anarchistou pro mě osobně mimo jiné znamená stát se aktivním přispěvovatelem na poli lidské svobody.

 

Jak žít svůj ideál v dnešním světě?

Anarchie je stav mysli.

Je to směřování k určitému sdílenému ideálu, je to směřování k absolutní svobodě se všemi svými důsledky (v tomto smyslu zejména přijetí odpovědnosti a přistoupení na princip hledání absolutní shody při rozhodování o společných záležitostech).

Anarchie je podle mě jen jedna. Ale může být spousta anarchistů. Nespočet individuálních cest k naplňování anarchistického ideálu absolutní svobody založeného na principu žít a nechat žít.

Důležité je pochopení a vzájemný respekt.

Kladu si otázku, zda lze žít ve stavu anarchie v současném světě. Ve světě, kde narážíme na limity při projevování vzájemného pochopení, nedostatku úcty a respektu, ve světě, kde tak rádi říkáme ostatním, co by si měli myslet, co by měli dělat, jak by se měli chovat.

Jsem přesvědčený, že to lze.

Odpověď je uvnitř.

Ostatně, zmiňovaný Gándhí to byl, kdo nás nabádal, abychom se sami stali tou změnou, kterou chceme vidět ve světě.

 

Všechny díly seriálu Odpudivost a krása anarchie:

Odpudivost a krása anarchie 1/3: Proč se tolik bojíme anarchie?
Odpudivost a krása anarchie 2/3: Proč se tolik bojíme anarchie?
Odpudivost a krása anarchie 3/3: Proč se tolik bojíme anarchie? (právě čtete)

 

<< Přechozí článek Následující článek >>

0 komentářů u „Odpudivost a krása anarchie 3/3

Komentáře nejsou povoleny.