Pěstujte umění zahálky, prospívá to zdraví i kreativitě

18.04.2016, délka článku 6 minut

Německý novinář Ulrich Schnabel napsal nádhernou knihu o umění zahálky. Dílo je někde na pomezí sociologické studie, filosofické disputace a rádce pro spokojenější život. Je to otevřená obhajoba zahálky. Nikoli však lenosti, to by bylo příliš jednoduché, nýbrž vědomého přístupu k životu, který vás donutí zastavit se a nenechat se polapit do pasti každodenního shonu.

 

Podrážděná společnost

Podle autora žijeme v podrážděné společnosti. Neustále chceme víc. Nastavení naší společnosti nás k tomu nutí. Společnost se neustále zrychluje. Naše životy jsou krátké. Důraz na smysl bytí se vytrácí společně s tradiční organizací společnosti, kde měl každý své místo. Mizí společně s náboženstvím, které našim životům dávalo jistý přesah. Smrt pociťujeme jako definitivní konec, žádné vyhlídky na spasení.

Takže toho chceme v životě stihnout co nejvíce.

Vydělat co nejvíce, zažít co nejvíce, dosáhnout uznání.

 

Podstata života je tady a teď: nezapomínejme na to

Podle autora zapomínáme na samotnou podstatu života, která je tady a teď. Tak nám to bylo určeno. Život prožít, nikoli se hnát za vyšší produktivitou a vyššími metami. Překvapivě můžeme existovat jen tak, aniž bychom se museli někomu omlouvat nebo skládat účty ze svého pozemského snažení. Aby se nám to dařilo, můžeme se naučit pěstovat umění zahálky.

Pro úplnost dodávám, že autor nebrojí proti úspěchům a dosahování výkonnostních cílů. Spíše se snaží nabídnout alternativu a příležitost se zastavit a zamyslet se.

 

K čemu je dobré umění zahálky?

K čemu je kromě bytí tady a teď dobrá zahálka?

  • Je důležitá pro naše duševní zdraví
  • Má blahodárný vliv na naše soustředění
  • Podporuje tvořivost a kreativitu

Edison to řekl tak, že „genialita je 1 % inspirace a 99 % transpirace.“ Jinými slovy, bez inspirace je nám veškerá dřina k ničemu. Musíme nechat mozek odpočinout, pustit na volnoběh a nápady se začnou objevovat samy.

 

Kreativita potřebuje čas. A prostor pro zahálku.

Podle Ulricha Schnabela je rozhodující, abychom si na zahálku našli čas. Jsme sice obklopení řadou technických vylepšovátek, které by nám měly šetřit čas, ale skutečnost je jiná. Možná zvládáme některé věci rychleji, ale místo času ušetřeného pro sebe, se na nás valí více dalších povinností. Však to znáte. Nemám čas. Mám toho moc. Nestíhám. A už jen tato slova dokazují, co tvrdí autor. A sice, že „ve zrychlené společnosti je pouhou iluzí, že jsme pány svého času.“

 

„Ve zrychlené společnosti je pouhou iluzí, že jsme pány svého času.“

 

Unavený, přetížený a vystresovaný člověk (proto podrážděná společnost) hledá, jak se s tím vyrovnat. Naštěstí existují kurzy produktivity a efektivního nakládání s časem. Jenže i ty jsou zaměřené spíše na to, abychom díky lepší organizovanosti zvládli více. Tak si zaplatíme dovolenou, nebo alespoň zakoupíme víkendový wellness balíček. Jenže i to je vlastně pouze produkt, který konzumujeme. A čím více, tím lépe.

Uvolnění nepřichází.

 

Zahálku si ve wellness balíčku nekoupíš

A nepřichází ani odpočinek a prostor pro kreativitu. On totiž není někde mimo. Je uvnitř. A my jej můžeme dosáhnout právě díky pěstování umění zahálky. Zahálka nám může poskytnout to, co nám žádný zakoupený produkt nedá. Zahálka nám totiž otevře cestu k sobě samému, umožní nám být se sebou, věnovat se sobě a zároveň ničemu. A co je důležité, tak podle autora umění zahálky nesouvisí s počtem volných hodin, ale s životním postojem. I práce může přinášet radost.

 

„Umění zahálky nesouvisí s počtem volných hodin, ale s životním postojem.“

 

Tři kroky k mistrovství v zahálce

Abychom vůbec našli prostor pro zahálku, doporučuje autor tři zásadní kroky. Bude to trošku boj, ale snad uvidíte, že to stojí za to.

1. Naučit se odolávat společenskému tlaku a neustálému rozptylování – to souvisí s naším fungováním, kdy se snažíme „zapadnout“ a fungovat v rámci systému. Tvrdá práce, snaha vyhovět neustále se zvyšujícím nárokům, ale i zahlcenost množstvím konzumních svodů, paralýza způsobená neustálým rozhodováním mezi desítkami variantami podobných produktů.

2. Naučit se říkat ne – není to jen o tom, že chcete ostatním vyjít vstříc. Patří sem i obavy, že pokud nevyužijete dané příležitosti, šance se nebude opakovat. Až se budete příště rozhodovat, neanalyzujte, neřešte, co vám to přinese, ale ptejte se sebe sama: Musím to skutečně dělat? Chce se mi to dělat?

3. Ujasnit si vlastní cíle a s tím související priority – neznamená to cíle, jako vydělávat hodně peněz a postavit si dům. Jděte na to jinak, napište si vlastní pohřební řeč. Jak chcete prožít svůj život? Jak chcete, aby na vás lidé vzpomínali?

Pokud to zvládnete, jste na dobré cestě naučit se umění zahálky. Postupně se vám začne odhalovat jeho tajemství.

Tajemství ukryté v umění pěstovat zahálku podle autora „zažíváme vždy, když něco děláme pro věc samotnou a nikoli ze ctižádosti, že se skrze ni někam dostaneme nebo že skrze ni něčeho dosáhneme.“ Zahálka „je tedy tím nejlepším způsobem, jak se smířit sám se sebou a se svým vlastním životem.

 

Meditace je pokročilou formou zahálky

Autor také velmi doporučuje meditaci jako formu zahálky, byť už jde o pokročilou formu a především způsob tréninku, jak se naučit být v klidu sám se sebou.

Mimochodem, podle četných výzkumů, na které se autor v knize odkazuje, meditace zesiluje šedou kůru mozkovou a zlepšuje propojení neuronů. Jednoduše řečeno, meditace trénuje mozek. A dobře trénovaný mozek se hodí, pokud chceme zlepšit soustředěnost a podpořit kreativitu.

Meditace je také způsob, jak nechat mozek v klidu. Jak jej nechat chvíli zabývat se sebou samým a zpracovávat informace, které jsme nasbírali v uplynulých hodinách a propojit je s širokým vědomím lidstva, které se nakumulovalo během evoluce.

 

Nemyslete a nechte mozek v klidu pracovat

Pokud necháme mozek v klidu, teprve se začnou objevovat řešení, které jsme marně hledali za běžného provozu, často ve stresu a pod tíhou okolností.

Říká se tomu princip serendipity, jak nazval sociolog Robert K. Merton toto náhodné odhalení poznatků a souvislostí na základě dobře připraveného ducha. Jak říká autor, „vědomé myšlení totiž většinou chodí jen po známých vyšlapaných cestách.“ Proto je důležité nechat mozek v klidu pracovat.

 

„Vědomé myšlení totiž většinou chodí jen po známých a vyšlapaných cestách.“

 

Zásadní otázka na závěr

A ještě jedna rada od autora, pokud se pořád nedokážete odpoutat od neustálého běhu vpřed a zápasení s novými výzvami a příležitostmi: „Místo neustálého tázání po tom, jaký přínos bude mít konkrétní aktivita pro náš osobní růst, naše bankovní konto nebo naši vážnost, můžeme tuto logiku stejně dobře otočit a položit otázku, do jaké míry nám naše kariéra, konto a vážnost pomáhají k tomu užívat si náš život v přítomném tady a teď.

 

„Do jaké míry nám naše kariéra, konto a vážnost pomáhají k tomu užívat si náš život v přítomném tady a teď?“

 

Pořád ještě se domníváte, že zahálka má něco společného s leností? Osobně si myslím, že autor moc hezky ukázal, že je to pracný způsob zdánlivého nicnedělání, které otevírá zcela nový pohled na naši existenci a hlavně naše fungování ve společnosti.

V každém případě tuto knihu vřele doporučuji k přečtení. Obsahuje totiž spoustu informací z výzkumů o fungování mozku, lidské psychice, ale i příběhy zajímavých osobností – zahálečů, kteří v životě opravdu dosáhly překvapujících met, a spousty tipů, jak pěstovat umění zahálky.

 

Ulrich Schnabel: Umění zahálky, aneb rozkoš z nicenedělání
Vydal Dauphin v roce 2014

 

<< Přechozí článek Následující článek >>