Prezidentské volby a jak se nenechat napálit

06.01.2018, délka článku 9 minut

Také jste zoufalí, protože nevíte, koho volit za prezidenta?

Většina lidí plánuje účast v prezidentských volbách, ale neví, koho by měli volit. Někteří jsou z toho zoufalí a ve stresu. Berou to jako svou občanskou, nebo dokonce morální povinnost.

Ale já přece musím jít volit. Je to má povinnost.

Jenže nikomu z prezidentských kandidátů stoprocentně nedůvěřují. Proč taky, neznají je. Tak tápou. To v nich přirozeně vyvolává napětí. Pocit viny je tlačí do rozhodování o něčem, o čem nemají chuť přemýšlet. S blížícím se termínem voleb se v nich probouzí úzkost.

Stojí to za to?

Někteří jdou pak volit jen kvůli tomu, protože se stydí za současného prezidenta.

Já fakt nechci, aby tam byl Zeman. Nesnáším ho a nechci se na něj dívat další čtyři roky.

Dopředu říkám, že tohle mi připadá jako největší blbost. Kdo říká, že se na něj musíte dívat? Nenechte se chytit do pasti. Přesně to je hlavním posláním televize a médií obecně. Zvednout vás ze židle, naštvat, vyprovokovat. A pak hezky poslušně půjdete a uděláte, co se od vás očekává.

Existuje též určitá část voličů, kteří jsou naprosto přesvědčení o své volbě. Poznáte je snadno. Během rozhovoru do pěti minut přistane na stole otázka: „Koho budeš volit?“ Pokrčíte rameny a to je signál, aby vytáhli své eso. A vy jste za to možná rádi. Rádi vezmete zavděk dobře míněné radě přítele. Hlavně ať už to nemusíte řešit.

Kdo nese odpovědnost za špatné výsledky prezidentských voleb?

No jo, ještě přednedávnem jste to měli jednodušší. Prezidenta volili poslanci a senátoři. Nebyla to sice taková zábava, ale zase jste se nemuseli zatěžovat nekonečným přemítáním, komu to tam máte hodit. Nakonec jste si mohli v hospodě nebo u televize spolu s erudovaným komentátorem zanadávat, koho to ti pitomci zase zvolili, protože vy jste to nijak nemohli ovlivnit. Jenže teď už se na to vymlouvat nemůžete. Teď už nesete spoluzodpovědnost za budoucí hlavu státu. Teď už zkrátka musíte!

Nebo to tak není?

Volit prezidenta opravdu nemusíte a byla by fakt hloupost nechat se chytit do pasti „občanské povinnosti„, „zájmu svobody a demokracie„, „budoucnosti našich dětí“ a já nevím, čeho ještě. Pokud si nejste jistí, nevíte nebo se o to nezajímáte, není jediný důvod, proč jít k volbám.

V minulých prezidentských volbách zůstalo doma v prvním kole 3.263.856 takzvaně oprávněných voličů (tj. 39,7 %). Důvod neúčasti nevíme, ale rozhodně to bylo něco, co pro ně má větší hodnotu než prezident.

Rozhodně neplatí argument, že pokud nepůjdete volit, nemáte právo si na cokoli stěžovat. Nic si nedělejte z toho, že vám to budou politici předhazovat a televizní odborníci na politiku přitom moudře pokyvovat hlavami. Proč asi?

Naopak, právo stěžovat si pozbýváte tím, že k volbám jdete a odevzdáte svůj hlas některému z kandidátů.

Mimochodem, na koho myslíte, že budou ti stejní politici a televizní experti svalovat vinu, když nedopadnou volby podle jejich představ? Správně, na voliče, na nevzdělanou a neinformovanou veřejnost. Hádejte, uslyšíme tyto a pdobné nářky i po letošních prezidentských volbách?

Tři největší klamy o volbě prezidenta

1. Potřebujeme morální autoritu

Osobně mě těší, když se lidé zabývají otázkami morálky. Znamená to, že jim záleží na druhých, na dobrých mezilidských vztazích, na spravedlnosti, ať už si každý tyto pojmy vykládáme jakkoli.

Jiná věc ale je, jestli tou skutečnou morální autoritou může být zrovna prezident.

Ze své podstaty je to vrcholný představitel politické moci. To jest systému založeném na nerovném vztahu vládnoucích a ovládaných. OK, můžeme to považovat za optimální nástroj udržení chodu společnosti a zajištění jejího fungování. Jenže pojďme se ještě podívat alespoň v rychlosti za oponu. Stačí si uvědomit, že oficiální výdaje na kampaň mohou dle zákona dosáhnout výše až 40 milionů korun. Jestliže tu máme devět kandidátů, pak hovoříme o potenciálních výdajích v objemu 360 milionů korun. A to jsou pořád jaksi oficiální přípustná čísla. Kde se ty peníze berou? Kdo stojí za jednotlivými kandidáty a jaké jsou motivy jednotlivých sponzorů?

Netvrdím, že většina kandidátů má podlé úmysly. Dokonce si myslím, že většina z nich je motivována těmi nejlepšími a ušlechtilými úmysly a jdou do toho takříkajíc srdcem. Je pravděpodobné, že i drtivá většina jejich drobných podporovatelů a dárců je vedena stejnými úmysly.

Jenže…

Stačí se podívat, jak to ve skutečnosti funguje. Mnozí, tedy přinejmenším polovina voličů z těch, kdo se účastnili posledních prezidentských voleb, je naštvaná, frustrovaná, rozčarovaná.

Tohle není můj prezident!“ Pamatujete si ještě na akci „sundávání obrazů“ ve školách?

A určitě jste zaznamenali opulentní hradní večírky a narozeninové oslavy hradních potentátů. Určitě jste postřehli informace o napojení podnikatelských skupin na hradní funkcionáře. Nic proti podnikání, jen kdyby ta politická funkce nesloužila k dojednávání obchodních příležitostí pro vybrané podnikatele.

Chovali by se jiní kandidáti ve funkci prezidenta jinak?

Možná.

Ale abych se vrátil k té morálce, uprchlíci ano nebo ne?

Jeden docela respektovaný psycholog, Jonathan Haidt, varuje: „Pokud si myslíte, že morální posuzování je něco, co děláme, abychom zjistili pvradu, budete neustále frustrovaní, jak hloupí, předpojatí a nelogičtí jsou lidé, kteří s vámi nesouhlasí.

Jinými slovy, očekávat, že se ostatní budou chovat morálně (tedy morálně podle našich představ), povede takřka vždy ke zklamání.

Proč si tedy nalhávat a propadat sebeklamu, že prezident bude nějakým morální majákem ve zkažené politické žumpě? Jo, třeba bude hodný, pozorný, přátelský a bude mít kredit a uznání v určitých kruzích. Pořád je to ale člověk.

Pokud hledáte morální autoritu, doporučuji se poohlédnout jinde. Případně můžete začít u sebe a probudit vůli k lepšímu v lidech ve svém okolí.

 

2. Prezident se o vás bude zajímat a věci se změní k lepšímu

Je hezké, že se kandidáti odhodlali a „jdou do toho„.

ALE.

Do čeho vlastně jdou?

Slyšeli jste od někoho z kandidátů, jaký význam bude mít jejich případné prezidentování pro normální lidi?

Procházel jsem stránky jednotlivých kandidátů. Zde je několik sloganů z jejich webových prezentací. Posuďte sami.

     Investice do vzdělání jsou základem prosperity národa.

     Evropa mi bude naslouchat.

     Buďme hrdí.

     Silní nesmí ignorovat slabé.

     Nikdo si mě nekoupí. Slibuji.

     Prosazování zájmů českého průmyslu.

     Chci vrátit úctu práci a řemeslu. Rozhodně.

     Ani výtač, ani kývač. Silný prezident.

     Zeman znovu.

Možná to někoho oslovuje, nevím. Osobně to ale vnímám jako líbivé proklamace a ve většině případů bohužel především jako projev osobních ambicí či proklamaci o sebepojetí daného kandidáta.

Vracet úctu řemeslu je skvělý záměr, ale proto potřebujeme prezidenta? Možná kdyby kandidát byl sám zručným a aktivním řemeslníkem… Prosazování zájmů českého průmyslu? No, aspoň konečně víme, k čemu je prezident ve skutečnosti dobrý.

Nechám rejpání. Pro mě zásadní: PROČ do toho daný kandidát jde? Čím chce být užitečný? Jak chce proměnit funkci prezidenta v něco, co bude lidem prospívat? Myslím doopravdy, nikoli řečněním. Začněte s proč, vzpomínáte?

Valná většina lidí chce jít k volbám, protože doufá (nikoli věří), že se věci změní k lepšímu. Doufá (nikoli věří), že se o ně budoucí prezident bude zajímat. Doufá (nikoli věří), že se bude starat o jejich přání a potřeby.

Také doufáte?

A kolikrát jste už zažili zklamání?

A myslíte si, že prezident, politická figura s velmi omezenými pravomocemi, může váš život změnit k lepšímu?

Nechci vám brát iluze, ale to můžete udělat jen a pouze vy sami.

Vlastně mě napadá ještě jedno PROČ. Nechám to ale za sebe říci amerického libertariána Lew Rockwella. Možná souhlasíte s pojetím, že politika je soutěž, boj o moc, specifická sportovní disciplína. Nemělo by vám proto znít cynicky, když Lew Rockwell píše, že „úspěch v politice znamená schopnost manipulovat veřejné mínění tak, že dost hlupáků (za které je považují politici) znovu potvrdí moc a slávu politika.

Moc a slávu politika. Potřebujete k tomu další komentář?

No a teď mi upřímně řekněte, PROČ chcete svého prezidenta? A proč vůbec přistupujete na hru, kdy si vybíráte jednoho z několika málo předložených kandidátů, i když vlastně nevíte, podle čeho si ho vybrat?

 

3. Mluví se o hodnotách, ale hraje se divadlo. A stojí to miliardy.

Je to paradox.

Politici mluví o hodnotách a přitom je to celé především nikdy nekončící reality show.

V předvolební kampani to platí dvojnásob. Kandidáti obráží republiku, dělají selfíčka s náhodně kolemjdoucími, množství televizních debat se blíží k počtu dílů seriálu Ordinace v růžové zahradě. Zpravodajské servery se předhánějí v servírování exkluzivních zpráv. Pozadu nezůstávají ani jůtubeři. Nejít k volbám je podle nich něco, „jako by sis vybíral tetování a nechal vybrat svoji babičku„, jak hlásá propagační spot uskupení Generace s názorem. Škoda, že ani tady nezazněl jediný opravdový názor, PROČ jít volit prezidenta.

Je to byznys. Každý se snaží přihřát svou polívčičku.

Mimochodem, víte, kolik stojí provoz prezidentské kanceláře? Plus minus 500.000.000 korun ročně. K tomu si můžete připočíst blíže nespecifikované výdaje různých ministerstev, jako třeba 578 milionů korun v roce 2017 u ministerstva obrany na „Zajištění podpory prezidenta republiky ve funkci vrchního velitele ozbrojených sil„.

Na normální lidi, kteří ten obrovský mejdan platí prostřednictvím daní, pak zbývá už jen ta zábava.

Vsaďte si na svého koně. Pozor, myšleno doslova! Sázkové kanceláře v tom jedou taky. Na začátku prosince měli Češi prosázeno na prezidenstké kandidáty více než 50 milionů korun.

A i když nechcete riskovat prohrané peníze, ta chuť si zahrát tam někde pořád je.

Hodit lístek do urny a pak napjatě čekat, jak to dopadne. A pak ještě druhé kolo. Dopaminový sprint.  Tady už nejde o morálku nebo vybírání menšího zla. To už jsme na úrovni sportu, kdy společně s klubem ostatních fanoušků sledujeme výkony svého favorita.

Nemůžu si pomoct, ale v mysli mi teď vyskakuje přednáška amerického ekonoma a spisovatele Jeffrey Tuckera, podle kterého jsou politici „z převážné části loutky, stvořené, aby nás bavily.“ Vůbec tím ale nemyslel urážku, přestože v žebříčcích popularity zaujímá politická profese nelichotivé pozice. Jeffrey Tucker tím spíše ukazoval na dvojí tvář politiky a voleb, prezidentských nevyjímaje. Zatímco se voliči baví u televizních obrazovek sledováním výkonů jednotlivých kandidátů, v pozadí se odehrávají bitvy mnohem větších rozměrů.

Nechci vám radit, ale pokud máte hodně volného času, určitě ho dokážete využít lépe, než sledováním předvolební debaty. Nebo po takové masáži míváte lepší náladu?

Jak se v tom vyznat a proč dát na své pocity

Závěr je jednoduchý. Pokud vás politika štve a nevíte, koho volit, vězte, že opravdu volit nemusíte. Vykašlete se na pocity viny a falešné výčitky o nedostatku občanské odpovědnosti. Ať se totiž rozhodnete jakkoli a budete volit některého z kandidátů, nebo naopak volit nebudete, nic se nestane a ve svém osobním životě to téměř jistě nijak nepocítíte.

Rozhodněte se podle svých skutečných pocitů. Jak vnímáte celý ten kolotoč kolem prezidentských voleb? Jaké pocity ve vás vyvolávají jednotliví kandidáti, když je někde zahlédnete? A jak se cítíte, když na vás někdo vypálí tu všudypřítomnou otázku, koho budeš volit?

(Já se vám teď přiznám, že když jsem viděl ten spot Generace s názorem, přepadla mě doslova panika. Cože? To je s námi tak zlé? Oni, někdo, se bude rozhodovat za mě? Když k volbám nepůjdu, bude ze mě totální vyvrhel. Paniku střídalo znechucení. Tolik vyprázdněných slov a taková naléhavost. Obavy. Takovým způsobem se využívá autorita internetových influencerů k manipulování mladých lidí? Volit se chodí, protože… proč teda? Může být něco nezodpovědnějšího?)

Podobně, pokud patříte k těm, ve kterých vyvolává špatné pocity současný prezident (nebo kterýkoli jiný politik), tak ho prostě vypusťte ze svého života. Nepřiživujte hru, kterou ve skutečnosti nechcete hrát.

A pokud nedůvěřujete svým pocitům, zeptejte se sebe sama, PROČ potřebujete pro svůj život prezidenta a jestli váš život nějak obohatí, když se jím stane některý z kandidátů.

Osobně si myslím, že prezidenta k ničemu nepotřebujeme. Dokonce si myslím, že celé to divadlo je jen mrháním času, energie a peněz. Prezidentští kandidáti sice takřka do jednoho slibují, že po zvolení budou prezidentem všech lidí, já se ale raději bez jejich blahosklonné autority obejdu.

Pokud v tom ovšem vidíte smysl a prezidenta považujete ve svém životě za důležitou postavu, prosím, je to jen na vás.

Na závěr mám pro všechny alternativu. Ať už volit jdete či nikoli, můžete udělat přinejmenším 10 věcí, které mají větší smysl, než vybírat prezidenta.

 

<< Přechozí článek Následující článek >>