Archiv pro štítek: strategie

Hrajete hru někoho jiného?

Co znamená hrát hru někoho jiného? A proč je to nebezpečné? Dá se s tím něco dělat?

Co znamená hrát hru někoho jiného? A proč je to nebezpečné? Dá se s tím něco dělat? (Pokračování textu…)

<< Přechozí článek Následující článek >>

Proč dělat kampaň v předem prohraných volbách?

Proč se někteří šílenci vrhají do předem prohraných bitev? Tato otázka mi projela hlavou, když jsem si prohlížel seznamy amerických prezidentských kandidátů. Naštěstí jsem rychle pochopil, že to nejsou šílenci a že už vůbec nemůže být řeč o předem prohraných bitvách.

Co způsobilo to rychlé prozření?

Uvědomil jsem si, že je žene dopředu něco jiného, než touha vyhrát. Je v tom něco víc, než chuť nakopat zadek konkurentům. Mají vizi. Mají myšlenku, která živí vnitřní plamen, a touhu šířit svou vizi mezi ostatní.

Alespoň někteří z nich.

Americké volby známe především z televizních obrazovek. Je možné, že někteří dokážete z hlavy vyjmenovat jména kandidátů, kteří se účastní televizních debat a píší o nich noviny. Jenže americké prezidentské volby nabízejí početnější zástup kandidátů, než jsou ti mediálně prezentovaní, zpravidla zástupci republikánů a demokratů. Amerika je velká země, a proto generuje stovky zájemců o úřad prezidenta. Když budete procházet kandidátské seznamy a zkoumat příběhy jednotlivých osob, dostanete najednou pocit, že ti mediálně známější kandidáti, jsou jaksi bez příchuti. Nažehlení, tak nějak stejní, nevybočují z řady. Maximálně se předhánějí v pobídkách voličům, vytahují ramena a sem tam utrousí nejapnou poznámku na adresu konkurentů.

A přitom za oponou celého předvolebního divadla se ukrývají opravdové klenoty. Pokud nás tedy zajímají originální myšlenky a velké politické vize.

Zoltan Istvan je jedním z nezávislých kandidátů, kteří podle mého názoru stojí za pozornost. Říká, že není naivní a že ví, že se prezidentem USA nestane. Přesto do toho šel. Nedává to smysl?

Dává.

Zoltan, mimochodem úspěšný podnikatel a milovník extrémních sportů, bere volby a předvolební kampaň jako příležitost. Vytyčil si, že udělá maximum pro to, aby se co nejvíce lidí dozvědělo o jeho přesvědčení, jak změnit politiku a zvýšit kvalitu života obyvatel planety.

Zoltan je přesvědčený transhumanista.

Počkejte, neutíkejte, není to nic zas tak divného. Tedy pokud nemáte nic proti moderním technologiím. Transhumanisté se dívají o trochu dál do budoucnosti než my ostatní, vzývají nové technologie a umělou inteligenci a usilují o jejich rozšíření do každodenního života. Věří, že díky technologickým výdobytkům můžeme vylepšit lidské tělo a dosáhnout tak teoreticky nesmrtelnosti, ale třeba i zajistit spravedlivou vládu.

A proto Zoltan říká, že bere volby jako skvělou možnost, jak „šířit osvětu mezi lidmi, a že je důležité, aby vláda otevřela cestu vědě a technologiím do každodenního života.“ Zoltan jde ve svých vizích dokonce tak daleko, že si představuje, že stát bude v budoucnu řídit umělá inteligence.

Nechme ale stranou Zoltanovy vpravdě revoluční myšlenky. Nemusíme s nimi dokonce ani souhlasit, abychom si ze Zoltanova příkladu vzali něco moc důležitého.

Snad mi po přečtení článku dáte za pravdu, že je Zoltan ztělesněním člověka, který staví na první místo myšlenku. Možná ví, možná jen podvědomě cítí, že silná myšlenka je víc, než detailně propracovaný plán „jak vyhrát volby“. Dost možná je svou vizí natolik pohlcen, že si nemůže pomoct.

Proto prodal svůj realitní byznys, pořídil si autobus a objíždí se svou vizí Spojené státy. Vše si platí sám, má kolem sebe hrstku nadšených dobrovolníků. Žádné velké peníze od korporací, žádný velký tým placených volebních expertů a marketingových profesionálů. Nepotřebuje to.

Jeho kampaň pohání velká myšlenka. Věří, že když ji bude následovat, nakonec se ji podaří uskutečnit. Teď je to sice jen myšlenka, ale ta se může stát skutečností. Může přerůst v něco velkého díky víře v její potenciál. Jak sám říká: „Musíš předstírat, že je to větší, než to je. Protože pak se to stane větším, než to je.

Zoltan nežehrá, že je systém nespravedlivý a že je v obrovské nevýhodě oproti oněm kandidátům z televize. Nejde mu o moc. Jde mu o věc. Věří, že díky své kampani bude rezonovat jeho vize a téma umělé inteligence natolik, že jej do své agendy nakonec zahrne i budoucí americký prezident.

 

Mimochodem, vzpomenete si, s jakou vizí šli do prezidentského klání čeští kandidáti v roce 2013? Nemůžete si vzpomenout? A je to tím, že je to tak dávno, nebo tam ty vize prostě chyběly?

 

<< Přechozí článek Následující článek >>