Tři kroky ke štěstí a svobodě

19.02.2018, délka článku 10 minut
Chcete přitáhnout více štěstí do života? Chcete žít svobodněji? Chcete se snadněji a méně bolestně rozhodovat, když se ocitnete na křižovatce a když vám vstoupí do cesty náročné výzvy? Klíč ke štěstí a svobodě máte na dosah. Je to autenticita. Právě ta má moc otevřít stavidla štěstí a svobody a ukázat vám směr, kterým se vydat. V článku se dozvíte, proč je autenticita tak důležitá, jakým způsobem přináší štěstí do života a jaký vliv má na naši svobodu. Dozvíte se, co nám brání k jejímu rozvoji, a hlavně se dozvíte, jak jí dosáhnout a rozvíjet.

Štěstí a svoboda.

To jsou dvě hodnoty, o které usilujeme.

Každá lidská bytost chce být šťastná. Každá lidská bytost chce být svobodná, aby své štěstí mohla naplňovat.

Každý si pod tím představí něco jiného. To ale vůbec nevadí. Neexistuje totiž žádný konkrétní recept, jak být šťastný a svobodný. Nikdo nám nic takového nezaručí, ani neposkytne. Je jen na nás, jestli dokážeme naplnit svou touhu po štěstí a jestli dokážeme využít svobodu, kterou k tomu jako lidské bytosti máme.

Přitom vůbec nejde o to, že nemáte čas, musíte chodit do práce, dělat to či ono a že vás dokonce někdo nějak omezuje. Vnější podmínky nejsou pro svobodu až tak zásadní. Jak říká Viktor Frankl, který prožil utrpení v koncentračním táboře: „Nejde o svobodu od vnějších podmínek, ale o svobodu postavit se tomu navzdory vnějším podmínkám.

Jinými slovy, volba je na každém z nás.

Dobrá zpráva je, že existuje klíč, který otevírá dveře k takřka nekonečnému zdroji štěstí a svobody. Je jím v jádru velmi jednoduchý princip, i když jeho praktické začlenění do života může bolet. Přesto to stojí za kus odhodlání, námahu a práci.

Prozradím, že to úsilí se bude týkat především změny přístupu k sobě i okolí a tím pádem i změny celkového myšlenkového nastavení.

Co je ale důležité, tak pokud se do toho pustíte, velmi brzy poznáte účinky.

Upozorňuji, že je to postupný proces, nikoli cílový stav. Takže už během práce na zavádění tohoto principu do života a jeho zušlechťování budete pociťovat změny. V tom je to největší kouzlo a to je podle mě hlavní důvod, proč se do toho pustit. Nemluvě o tom, že je stále kam růst a nikdy nebudete ve stavu „hotovo“.

Co je to za princip? Co je ten klíč, který otevírá stavidla svobody a přináší štěstí do života?

Už vás nebudu napínat. Je to

AUTENTICITA.

 

Proč je autenticita klíčový koncept ke šťastnějšímu žití?

Co je to autenticita

Abychom mohli opravdově ocenit význam autenticity, pokusme se nejprve shodnout, co to je.

Ohledně autenticity nalezneme obrovské množství článků a úvah. Většinou směřují k tomu, že když je něco autentické, tak je to opravdové.

S tím souhlasím.

Jenže to může znamenat prakticky cokoli. Dokonce to může znamenat pravý opak.

Když autenticitu vztáhneme k člověku, obvykle ji chápeme tak, že autentický člověk dělá přesně to, co říká.

To dává smysl.

Jenže to dává smysl pouze v případě, pokud se na něj díváme z vnějšku. Nevíme totiž, co se odehrává uvnitř toho člověka. Nemáme sebemenší tušení, jak moc přehrává svou sociální roli, či snad dokonce, zda nejde o zkušeného harcovníka, který ví, jak vyvolat správný dojem, jak se „autenticky“ prezentovat, aby dosáhl svého cíle.

Toto pojetí autenticity považuji ve své podstatě za povrchní, protože odráží pouze vnější, tedy povrchové projevy něčí osobnosti. Neříká to ale vůbec nic o tom, jaké má člověk úmysly, co cítí nebo jestli jedná v souladu se svými vnitřními hodnotami.

Takže aby to fungovalo, musíme jít mnohem hlouběji. Musíme proniknout do zákoutí lidské mysli.

Dostat se do hlavy někoho druhého je ale nemožné. A my to naštěstí ani nebudeme potřebovat. Tady jde totiž o nás samotné.

Ale nejde o to, jak nás vnímají ostatní. Není potřeba komukoli prokazovat, že jsme autentičtí. Jde o to, abychom my sami, pro sebe a kvůli sobě, byli autentičtí. Jak říká jeden z nejpovolanějších, Carl Rogers, důležité je být sám sebou.

Být sám sebou znamená, že máme sladěné vnitřní postoje a své emoce se svým jednáním, dovolíme si naslouchat tomu, co opravdu chceme.

Úžasné na tom celém je, že k tomu nepotřebujete žádné svolení, nepotřebujete k tomu žádné zvláštní znalosti, jen se musíte k tomuto způsobu života vědomě rozhodnout a vydat se na cestu. Na té cestě se pak budete stávat sami sebou.

 

Proč je autenticita důležitá a jak ovlivňuje štěstí a svobodu?

Napsal jsem, že je to velmi jednoduchý princip. Takže podobně jednoduše řečeno, autenticita nám umožňuje dělat to, co opravdu chceme. Někde jsem četl hezkou definici, že být autentický znamená dělat to, pro co jsme se narodili.

Opravdu to není složité. Pokud si uvědomíte, co opravdu chcete, pak se vám bude snadněji následovat volání svého srdce a budete více důvěřovat svému vnitřnímu hlasu. Také jsem ale hned v úvodu napsal, že to stojí námahu. Zjistit totiž, co opravdu chcete, to dá velkou práci. Stejně tak budete potřebovat odvahu, abyste se na takovou cestu vydali.

Proč je autenticita důležitá a proč bychom měli poslouchat svůj vnitřní hlas, napsal mimo jiné výstižně jeden z nejpovolanějších, terapeut a spisovatel Rollo May, ve své knize The Courage of create. Rollo May totiž připomněl, že „pokud nenasloucháte svému vlastnímu bytí, zrazujete sebe sama. Stejně tak ale zradíte svou komunitu, pokud selháváte v tom, abyste pracovali na svém vlastním přispění k celku.“ Napadá vás lepší definice štěstí, než naslouchat svému bytí a být s ním v souladu a ještě tím přispívat k lepšímu životu lidí ve svém okolí?

Řekl jsem, že autenticita je cesta ke svobodě, a zároveň jsem naznačil, že autenticita usnadňuje každodenní rozhodování. Pokud se totiž budete řídit na prvním místě svým vnitřním hlasem, budete osvobozeni od vnějších tlaků, naučených vzorců a společenských norem. Autenticita je kompas, který umožňuje rychlé rozhodování bez bolestivých úvah, co si ze všech těch nabízených možností vybrat. Autenticita ukazuje směr. „Pouze pravda o tom, kdo jste, pokud ji rozpoznáte, vás osvobodí,“ mohl by k tomu hezky dodat Eckhart Tolle.

Pojďme se tedy podívat, jak na autenticitě pracovat. Zkusme společně pojmenovat největší žrouty autenticity, tři velká (a věčná) rozptýlení, která stojí v cestě. Slíbil jsem také ukázat možnosti, jak rozvíjet autenticitu a dostat tak více štěstí a svobody do života.

 

Co brání rozvoji autenticity a odvádí naši pozornost od sebe sama

Předpokládám, že následující řádky vám budou alespoň trochu povědomé. Asi všichni jsme o těchto rozptýleních už mnohokrát a v různých ohledech slyšeli. Přesto je dobré si je připomenout a zastavit se u nich v souvislosti s autenticitou, protože to jsou podle mě nejnebezpečnější oblasti, které dokáží naprosto zatemnit cestu ke štěstí i svobodě. A to i přesto, a možná právě proto, že si mnohdy naopak myslíme, že jsou tou nejlepší cestou k nim.

Jaká tři rozptýlení nejvíc odvádí pozornost a brání rozvoji autenticity?

 

1. Majetek, funkce a prestiž jako hlavní cíl

Toto jsou rozptýlení, pro které zapomínáme, kdo opravdu jsme.

Investujeme energii a čas, abychom měli více. Upínáme se k věcem, které zvyšují status, na kterém si tak moc zakládáme. Nevnímáme, že hon za statusem dokáže ovládnout naši mysl a naprosto zašlapat opravdové ctnosti a hodnoty a tím odvést naši pozornost od sebe sama.

Pokud si určíme za cíl rozmnožování majetku, zisk funkce a zvyšování prestiže, upínáme se k vnějším modlám, které navíc, řečeno s antickými stoiky, nemáme absolutně ve své moci. Abychom si rozuměli, nemám nic proti vydělávání peněz či zastávání veřejných funkcí. Jen bych byl obezřetný, pokud se usilování o ně stane cílem, namísto prostředkem k dosažení pozitivní změny v životě.

Navíc v honbě za majetkem, funkcemi a prestiží obětujeme čas, jediné skutečné bohatství, které máme. A ten čas nám bude možná jednou chybět.

 

2. Žít život někoho druhého

Asi to nemusím zvlášť zdůrazňovat, že dnešní doba tomuto způsobu bytí velmi nahrává.

Sledujeme životy druhých. V TV, časopisech, na Facebooku. Příběhy úspěšných v nás vyvolávají potřebu žít podle jejich vzoru a mnohdy probouzí pocit vlastní nedostatečnosti. Srovnávání s druhými je nebezpečná past, která má moc zastavit růst člověka a zabránit jakýmkoli projevům autenticity.

To jsou pak ty stavy, kdy nám chybí motivace, kdy potřebujeme nakopnout. Jenže takové nakopnutí nefunguje. Pokud totiž chceme něco dělat jen proto, že to dělá někdo jiný, žádná motivace nepomůže. Pomůže jedině to, že to chceme dělat sami za sebe, pro sebe a ze svého vlastního rozhodnutí. Musí to jít zevnitř. To je zase to důležité „být sám sebou“.

Žít život někoho druhého, to je přímo protiklad autenticity.

Nepříjemné je, že dnešní doba to má zapracované přímo ve své ekonomické kalkulaci. Na straně byznysu a politiky je přímo žádoucí, abychom žili životy podle šablon, které nám předpřipraví někdo jiný.

Co s tím? Odpověď je nasnadě. Omezit konzumaci médií včetně sociálních sítí, nesrovnávat se, snažit se nepodléhat tlaku reklamy.

 

3. Lžete sám sobě

Lhát sám sobě znamená nebýt autentický.

Lži, které adresujeme sami sobě, jsou mnohdy z kategorie milosrdných lží. Lžeme sami sobě, abychom si ospravedlnili své chování. Lžeme si, abychom si zdůvodnili, že opravdu chceme to, co právě děláme. Lžeme sami sobě, abychom zakryli skutečné důvody toho, proč něco děláme.

(Psychologové tomu říkají kognitivní disonance.)

Běžný příklad je, že chodíme do práce, která nás vlastně vůbec nebaví. Jenže my přece potřebujeme peníze. Takže postupně dospějeme k závěrům, že to není zas tak strašný. Dostáváme benefity, jsou tam milí kolegové a ještě děláme něco smysluplného (alespoň nám to všichni ti experti na štěstí a smysl v práci tvrdí).

Rozhodnutí je opět na každém z nás.

Co opravdu chceme? A jednáme v každodenním životě podle toho?

 

Na čem musíte zapracovat

Předpokládám, že pokud čtete tento článek, chcete na sobě trochu zapracovat a přiblížit se svému autentickému, opravdovému já. Jak asi tušíte, je to dlouhá cesta. Nabídnu vám proto alespoň tři možnosti, na kterých můžete zapracovat, abyste rozvinuli svou vlastní autenticitu.

 

1. Být o kousek lepší než včera

Zmiňoval jsem srovnávání a život, který se snažíme žít podle jiných lidí. Usilujeme o to se jim vyrovnat. Soupeříme, abychom pro sebe urvali víc.

Pokud chceme růst a rozvíjet autenticitu, jediné srovnání, které má smysl, je srovnání svého vlastního já s tím včerejším. Jinými slovy, zatímco soupeřit s ostatními může vést do slepé uličky, vědomě soupeřit se sebou sama je jedna z možností, jak se zlepšovat.

Cíl je, abychom si na konci každého dne mohli říct, že jsme o kousek lepší, než tomu bylo včera.

A vůbec nejde o nějaké abstraktní pojmy.

James Altucher doporučuje každý den zlepšení o 1 %  ve všech oblastech osobnosti, kam zahrnuje fyzické zdraví, emoční zdraví, mentální zdraví a spirituální zdraví.

Práce na sobě v těchto oblastech pomůže k všestrannému rozvoji vlastního já. Pomůže také k jeho postupnému odkrývání, objevování silných stránek i oblastí, které jsou pro vás doopravdy důležité. A to je právě ona autenticita.

 

2. Odvaha tvořit

Souhlasím s autory, kteří vidí kreativní proces jako nejvyšší formu projevu našeho lidství. Během kreativního procesu, tvoření, vzniká dílo, které zrcadlí svého tvůrce, odráží jeho osobnost, ale také odhaluje způsob, jak vnímá a reaguje na okolní svět.

Lidská kreativita je nástroj, který dostáváme darem a který můžeme uplatnit dle svého.

Kreativita je nástroj, kterým můžeme vyjádřit své já. Můžeme jej pochopitelně využít v mnoha dalších oblastech, jako je třeba dosahování bohatství a slávy. Proto záleží jen a jen na nás, jak s ní naložíme.

Pokud se rozhodneme pro cestu autenticity, budeme potřebovat odvahu. Paradoxně budeme muset vykročit ze své komfortní zóny, abychom se dostali k sobě. Budeme muset, řečeno s Rollo Mayem, svést bitvu s bohy, abychom mohli stvořit něco nového a doposud neexistujícího. Bitva s bohy, to není vůbec nic nadpozemského, to je v pojetí Rollo Maye každodenní zápasení s rezistencí, strachem z odmítnutí nebo nedostatkem disciplíny.

Odvaha tvořit je odvahou k odhalení a stvoření svého vlastního, autentického já. Opakem je konformita, která nevyžaduje odvahu, protože bezpečně splyneme s davem. Brené Brown varuje, že pokud dovolíme „vyměnit autenticitu za bezpečí, budeme nejspíš čelit následujícím: úzkosti, depresi, problémům s jídlem, závislostem, zlobě, vině, nelibosti a nevyslovitelnému smutku.

Pokud chceme žít opravdu autentický život, musíme v sobě najít odvahu tvořit. V opačném případě hrozí, co popisuje Brené Brown. Že to jsou, alespoň podle mě, moudrá slova, dokazuje nárůst výskytu zmiňovaných problémů ve společnosti. Potlačování autenticity ve prospěch externích rozptýlení je toho nejspíš příčinou.

 

3. Vstoupit do arény a být zranitelný

Odvaha tvořit, odvaha být autentický, je odhodlání vstoupit se svým já do arény.

Bývalý americký prezident Theodor Roosevelt pronesl v roce 1910 na francouzské Sorboně řeč, ve které vyzdvihl lidské odhodlání vstoupit v potu tváře do arény a vydolovat ze sebe to nejlepší. Přirozeně, pokud se do něčeho pustíte a jdete za svou vizí, nasekáte cestou hodně chyb. Tím víc chyb, čím usilovněji na své vizi pracujete. Pokud to nevzdáte, ani když se vám nedaří, možná to dokážete a vyhrajete ten zápas s bohy. Možná ale taky ne. Přes veškerou odvahu, „ten, kdo přinejhorším dopadl na zadek“ přibližně tehdy řekl Teddy Roosevelt, „dopadne na zadek s nezměrnou odvahou.

A to se počítá.

Každý pokus, i když nedopadne tak, jak bychom si přáli, je úspěch, pokud vychází z nás.

Brené Brown o tom napsala celou knížku (Rising Strong). Vstoupit do arény ve jménu vlastní autenticity pro ni znamená vystavit se kritice, odhalit své já, stát se zranitelným.

Pokud chcete žít autentický život, připravte se, že se stanete zranitelnější.

Odhodíte totiž masky a společenské role a v oné aréně stanete sami za sebe.

A to je to, o co tu přece jde.

Hodně štěstí!

 

<< Přechozí článek Následující článek >>