Zlaté pravidlo, stoikové a umění laskavosti

15.03.2018, délka článku 4 minut
Chovej se k druhým, jak chceš, aby se chovali oni k tobě, říká Zlaté pravidlo. Stoikové jej ke svému životu nepotřebovali. Nechtěli ovlivňovat chování druhých, chtěli se chovat ohleduplně, a tak to radili i ostatním. Lidská přirozenost je podle nich dobrá a směřuje ke spolupráci. Nejvyšší hodnota je pak šíření laskavosti v mezilidských vztazích.

Zlaté pravidlo nad zákony

Ve své nedávné úvaze o potřebnosti zákonů  jsem se dotkl univerzálního principu, takzvaného Zlatého pravidla. Zlaté pravidlo říká, že bychom se měli chovat k ostatním tak, jak bychom chtěli, aby se chovali oni k nám. Je to jednoduchý etický princip, který v sobě v určitých obměnách nesou snad všechna náboženství či etické systémy na světě.

Ve svém článku jsem vyslovil hypotézu, že princip Zlatého pravidla přináší efektivitu do mezilidských vztahů. Dodržovat toto pravidlo je výhodné (přinejmenším v dlouhodobém horizontu). Také jsem napsal, že lidé jsou společenští tvorové a že mají ve své lidské podstatě zakódovanou spolupráci.

Sympatheia – základem je pospolitost a spolupráce

Spolupráce a pospolitost je to, co bychom mohli označit řeckým slovem sympatheia. A přesně to je jedno z východisek antických stoiků. Jejich filosofie předpokládá, že jsme všichni propojení a že je v zájmu nás samotných, abychom usilovali o společné dobro.

Marcus Aurelius ve svých Hovorech k sobě napsal, že „co není dobré po roj, není dobré pro včelu.“ Sám byl císař, byl vlastně ztělesněním zákona, přesto vždy usiloval o vyšší dobro. Alespoň podle jeho vlastních zápisků.

To nám samozřejmě nedává záruky, že Zlaté pravidlo bude fungovat bez kodifikovaného systému zákonů, represí a odvetných trestů. Přesto se můžeme inspirovat. Přesto můžeme vnímat, že i takový velikán, jako byl Marcus Aurelius, důvěřoval etickým principům a snažil se podle nich jednat.

Marcus Aurelius říká, že spolupráce je lidská přirozenost

Nemohu nabídnout důkazy, že Marcus Aurelius skutečně žil tak, jak radil. Ale mohu nabídnout jiná jeho slova, která mě zaujala, která ukazují, že i duše císaře chtěla žít v souladu s ostatními. V souladu s přírodou, přirozeností, jak sám napsal.

Posuďte:

Nerozčiluj se na ostatní a nechovej k nim nenávist; abychom byly společenskými bytostmi, jsme stvořeni k vzájemné kooperaci, jako chodidla, jako ruce, jako oční víčka, jako spodní a horní řada zubů. Jednat proti tomu druhému je proti přírodě.

 

Bez ohledu na zákony, a vlastně i bez ohledu na Zlaté pravidlo, radili stoikové, abychom se k sobě chovali bez nenávisti a v duchu spolupráce.

Jejich hlavní argument byl, že je to tak dané od přírody. Že je to lidská přirozenost. Nikoli snaha oškubat druhé a žít na úkor ostatních, ale pospolitost a dobrosrdečnost.

Seneca považuje kažé setkání za příležitost projevit laskavost

Ať už věříte, že je možné žít v duchu stoické sympatheiay, nebo ne, mám pro vás ještě jednu inspiraci.

Velký filosof a spisovatel Seneca, předchůdce Marka Aurelia, radí, abychom se k sobě navzájem chovali laskavě. Dokonce vidí setkání dvou lidí jako příležitost, jak projevit laskavost.

Seneca napsal:

Kdekoli je lidská bytost, tam je příležitost k laskavosti.

 

Nikde není psáno, že se musíme spoléhat na Zlaté pravidlo. Stejně tak ale není nikde psáno, že nám naše zákony zajistí lepší mezilidské vztahy.

Stoikové jednání druhých lidí považují dokonce za věc, která jde mimo naši kontrolu. Chování druhých podle nich nedokážeme předvídat (to asi dává smysl, že?) a ani jej nelze nijak zvlášť ovlivňovat.

Doporučují se tím příliš nezabývat, což vlastně tak trochu znamená, že Zlaté pravidlo pro ně není nijak podstatné. Důležité je, jak se k jednání druhých stavíme my sami.

A stejně tak důležité je, abychom naše vlastní akce udržovali v souladu s etickým principem společného dobra.

Co je ale podle mě to vůbec nejdůležitější, tak je Senecovo doporučení, abychom využívali každou příležitost být laskaví k ostatním.

Být laskavý neznamená, že se k nám nutně ostatní musí chovat stejně laskavě

Nejde tedy o to chtít, aby se ostatní chovali tak, jak chceme my.

Jde o to, abychom se chovali tak, jak si myslíme, že je to správné, morální a ve prospěch celku. Nikoli však na úkor jiných jednotlivců. (To kdyby chtěl někdo vytáhnout argument, že fašisti také chtěli dobro pro stát…)

Jak se vám líbí myšlenka na život, který je cestou, jak pěstovat umění laskavosti?

 

<< Přechozí článek Následující článek >>