Vzdělávání je klíč k úspěchu, nikoli škola a diplomy

18.03.2018, délka článku 5 minut
Pořád máme tendenci považovat certifikáty a diplomy za vzdělání. Domníváme se, že jediný zdroj vzdělání je škola. To platí čím dál méně. Naopak, pokud chceme neustále růst a rozvíjet se, pokud chceme něčeho dosáhnout, a pokud chceme najít uplatnění v současné měnící se ekonomice, potřebujeme přistupovat k procesu vzdělávání jinak.

Nová ekonomika, stará škola

Žijeme v přelomové době technologických změn. Spolu s tím se radikálně proměňuje i ekonomika. Způsob vzdělávání se ale zasekl v minulém století.

Starý model = škola, diplomy a jistota zaměstnání

Když jsem chodil na gympl a později na vysokou, bylo všechno více méně nalinkované. Svoji budoucnost jsem s největší pravděpodobností viděl v nějaké kanceláři u počítače s šéfem za zády. A přesně k tomu mě škola vedla. Na jedné straně fragmenty dovedností, které se od adepta na takovou práci očekávají, na druhou stranu disciplína a podvolení hierarchii.

Vlastně taková robotizace lidských zdrojů.

Aby se člověk někde upíchnul, potřeboval nějaký papír, doklad o dosaženém (formálním) vzdělání – výuční list, maturitní vysvědčení nebo vysokoškolský diplom.

Dnešní ekonomika funguje jinak, ale pořád chodíme do staré školy

A přestože dnešní ekonomika funguje více a více jinak, stále sjíždíme stejný vzdělávací model. Podíl vysokoškolsky vzdělaných lidí (= lidí s titulem) dokonce roste.

Rozhodně jsem pro, aby bylo vzdělání co nejvíce dostupné a aby měl každý možnost studovat, čeho je mu milo. Jen si myslím, že zaměňujeme vzdělávání za chození do školy. Navíc do školy chodíme v převážné většině proto, abychom dostali ten papír. Skutečné vzdělání je spíše nezamýšlený, vedlejší efekt.

Žijeme v mentální kleci, že pokud vystudujeme nějakou školu, zajistí nám to lepší práci, potažmo lepší život. Ano, někdy to může zafungovat.

(Nechci se teď nikoho dotknout svými odvážnými hypotézami, tak si to prosím neberte osobně.)

Ekonomika je založená na kompetencích a dovednostech, nikoli na znalostech

Jenže fungování ekonomiky je čím dál více o kompetencích, konkrétních dovednostech, méně už tak o znalostech, i když se pořád mluví o takzvané znalostní ekonomice.

Znalosti přebírají stroje. Začíná se to týkat i oblastí, jako je třeba medicína.

Reformy nám nepomůžou, musíme se na vzdělávání dívat jinak

Pravda je, že někteří vzdělávací reformátoři přicházejí s novými koncepty, kdy se snaží do škol protlačit jiný typ kompetencí, od školních dílen až po různé varianty takzvaných soft-skills. Problém je ale v tom, že škola není totéž co vzdělávání.

Škola je objekt kolektivní víry a její podstatu žádné reformy nezmění

Škola je budova, instituce, autorita. Škola je objekt kolektivní víry, že právě a jedině ona může být zdrojem vzdělání.

Vymýšlíme důmyslné systémy, jak může škola doručit potřebné kompetence. Jenže přitom zapomínáme, co je to to vzdělání.

Platí pořád stejný princip: Vzdělání je schopnost přejít k akci

Přestože se svět vyvíjí a spolu s ním se radikálně proměňuje ekonomický systém, platí pořád stejný princip. Totiž to, že vzdělání je úspěšné pouze tehdy, pokud jsme schopni jej uplatnit v praxi.

Abyste mě špatně nepochopili, nemluvím jen o praktických oborech typu automechanik nebo chirurg. Také například filosofie může být dobře uplatnitelná a pomáhat s překonáváním úskalí života, případně může vytrénovat kritické myšlení a zlepšit naši schopnost se učit.

Důležité je, že dosažené vzdělání dokážeme proměnit v akci. Potom je jedno, jestli příslušné dovednosti nabudeme ve škole nebo jinde.

Sebeřízené vzdělávání, žádná škola, přesto se jim podařilo vzlétnout

Můj oblíbený příklad jsou bratři Wrightové, strůjci prvního letadla.  Jejich vzdělávání probíhalo zcela mimo školu a bylo založené na jejich samostudiu, pozorování a vlastních experimentech.

Dneska bychom to označili jako sebeřízené vzdělávání.

Podstatné je, že své znalosti a postupně získané dovednosti dokázali proměnit v konkrétní činy. K tomu, aby sestrojili letadlo, nepotřebovali studovat láčkovce a lišejníky a ani se nepotřebovali memorovat seznamy historických letopočtů. Nepotřebovali školu.

Je to pořád tentýž princip.

Bratři Wrightové jsou názorný příklad toho, o čem mluvil Abraham Maslow. Řekl, že „znalosti a akce jsou velmi úzce svázané dohromady“ a dokonce byl přesvědčený, že „znalosti a akce jsou častá synonyma.“

Takže ano, potřebujeme vědět, jak něco udělat, ale hlavně by naše znalosti měly vést ke konkrétní akci.

Mohli bychom to říci i tak, že úspěšní jsou lidé, kteří dokáží identifikovat a vyřešit problémy ostatních. K tomu potřebují správné kompetence a umět je využít v praxi. V tom vám výuční list ani vysokoškolský diplom moc nepomůže.

Vzdělání není nikdy ukončené

Vzdělávání je nikdy nekončící proces. Nebo by jím alespoň měl být, pokud se chcete někam posouvat. Své vzdělávání byste také měli neustále aktualizovat, abyste své dovednosti v průběhu času neztratili.

A když se nad tím upřímně zamyslíte, dovednosti, případně znalosti, které potřebujete získat nebo rozvíjet, pravděpodobně nepůjdete hledat do školy. (Pokud školou myslíme právě onu tradiční instituci poskytující certifikáty o absolutoriu.)

Kde se vzdělávat? A proč se nespoléhat na školu?

Nabízí se knihy, nejrůznější kurzy, můžete si také najít mentora nebo se pustit do vlastního experimentování. To vše je vzdělávání. A tento způsob vzdělávání přesně odráží dnešní ekonomiku. Je dobře zacílený, konkrétní, vysoce efektivní a dobře dostupný. Vybíráte si to, co potřebujete, a neztrácíte čas zbytečnostmi.

Jen je potřeba vyvinout úsilí a nečekat, že to za vás udělá někdo jiný (škola).

Příležitosti ke vzdělávání jsou všude kolem. Rozhodně to nemá co do činění s tím, že vzdělávat se máme a můžeme pouze v určitém úseku života ve škole.

To je naprosté nepochopení smyslu vzdělávání.

Mark Twain to napsal přímočařeji:

 

Nikdy jsem škole nedovolil, aby stála v cestě mému vzdělání.

 

Tak hodně sil a vytrvalosti, ať už se pustíte do čehokoli.

 

<< Přechozí článek Následující článek >>